Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 10. července 2018 v 18:01 | Reagovat

Já jsem při čtení neměla pocit, že by byl román příliš vzdálený historické skutečnosti. Opravdu nikdo nemůže vědět, jaké vnitřní pocity Anna prožívala. Ale nikdo není černobílý, takže si nemyslím, že by byla pouze zlá potvora, ale zároveň určitě nebyla dokonalá. Mě knížka hodně zasáhla, hlavně ten konec.

2 Alethea Alethea | Web | 10. července 2018 v 22:02 | Reagovat

Ty si čítala aj Pád Anny Boleynové, pokiaľ sa nemýlim? Ak by si to porovnala, ktorá kniha ti príde zaujímavejšia? :-)

3 Alethea Alethea | Web | 10. července 2018 v 22:04 | Reagovat

[2]: Alebo teda v čom je hlavný rozdiel medzi knihami?

4 Rogue Rogue | Web | 24. července 2018 v 13:08 | Reagovat

[1]: Určitě nechci tvrdit, že takhle to být nemohlo a také Annu nespatřuji jako bezcitno a zlou potvoru.
To mírně negativní hodnocení pramení především z toho, že Alison Weirová ctí ve svých knihách historické skutečnosti a fakta. Tady jsem však měla pocit, že "zašla trochu daleko" - ano, používala zachované dopisy Jindřicha, vycházela z toho, kde se Anna v daném období pohybovala a tak dále, ale myslím, že to na román vyprávěný z Annina pohledu nestačí. Dnes se opravdu můžeme jen dohadovat, jaké byly její pohnutky a co prožívala. Vůbec nechci říkat, že paní Weirová nemohla mít pravdu - mohlo to tak být. Nicméně touto formou (psáno z pohledu Anny) mi to úplně nesedlo a celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíše román než li historické dílo.
Ten konec mě také hodně zasáhl :-(

[2]: Ano, Pánd Anny Boleynové jsem četla také.
Hlavní rozdíly? V mých očích se ty knihy opravdu obtížně porovnávají nebo každou považuji za jiný šálek kávy.
Tato kniha (Králova posedlost) je v mých očích především románem, kde autorka dovolila pracovat své fantazii. Jak jsem psala Silwiniel - nechci říkat, že takhle to být nemohlo, odsuzovat Weirovou, že si to vymyslela. Ale po staletích se můžeme opravdu jen dohadovat, jaká Anna byla a jaké byly její motivy a tohle je jedna z možných verzí.
Weirová v mnohém vychází z doložených faktů (dopisy, skutečná místo pobytu, svědectví současníků, zaznamenaná vyjádření Anny či Jindřicha)a v knize mapuje celý Annin život - od dospívání na dvorech cizích zemí, přes to dlouholeté namlouvání s králem, čekání na jeho rozvod a všechna martyria s tím spojená, jejich manželství a nechybí ani Annin tragický konec. Je to opravdu důkladná sonda do tehdejšího života.
Pro mě je tato kniha spíše románem.

Pád Anny Boleynové je literaturou faktu. Weirová se v této knize věnuje velmi úzké části "života" Anny Boleynové - lépe řečeno jejím posledním dnům, velmi detailně opisuje její zatčení, následná soudní řízení i její čekání na popravu. Dává k nahlédnutí i procesy s jejími spoluobviněními, nabízí mnoho různých úhlů pohledu (byla obvinění smyšlená - ano či ne a z jakých důvodů tak soudí), popisuje prozatímní dění na Jindřichově dvoře a pohnutky jednotlivých osob zapojených do tohoto procesu.

Kdybych měla tuto vyčerpávající výpověď shrnout pak bych to řekla takto - Králova posedlost je spíše románovým dílem, ačkoliv ctí historickou přesnost.
Pád Anny Boleynové je spíše literaturou odbornou, seriózně se věnující tehdejšímu dění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.