Čím dál tím kratší JamRock 2018

Čtvrtek v 16:20 | Rogue |  Akce
Červen znamená nejen léto v rozpuku a blížící se prázdniny či dovolené, ale také multižánrový festival JamRock, který se již jedenáct let koná v Žamberku, malebném městečku v podhůří Orlických hor. Tentokrát připadl termín konání na druhý červnový týden, tj. 7.6. - 9.6.

Prvně jsem na JamRock vyrazila autem, čemuž jsem byla velmi ráda. Tahat si vše potřebné na zádech a v rukou je ve spojení s kopcem, na kterém se akce koná poměrně náročná disciplína. O poznání náročnější už je jenom nacpat to vše do autobusu a předtím přesvědčit řidiče, že vás se všemi těmi krámy opravdu vezme. Tentokrát jsme vše naskládali do auta, mohli jsme si dovolit vzít balení vod a nemuseli několikrát během dolů do Žamberka. Trochu méně úsměvné bylo, že tento rok byl prvním, který požadoval po účastnících poplatek za parkování a stanování; brali jsme to s nadhledem. Organizátoři tento krok vysvětlovali zlepšením služeb; auta budou stát odděleně od stanového městečka a budou pod dohledem ochranky. Samotné stanové městečko bude oplocené, rovněž pod dohledem, vybavené dostatečným počtem toalet, sprchami a bufetem, který nabídne snídani. První šok nás čekal po příjezdu ke známému kopci, který vede k areálu a dál ke stanovému městečku; v cestě stála značka informující, že tento vjezd je vyhrazen kapelám a VIP účastníkům. Kudy to máme vzít my, plebejci, jsme se nedozvěděli. Rozjeli jsme se tady nazdařbůh Žamberkem a doufali, že správná cesta se sama ukáže. Po průjezdu celým městem jsme konečně našli to správné místo; u odbočky stála slečna a optala se nás, zda budeme parkovat nebo stanovat. Když jsem odvětila, že obojí, stálo mě to 200 Kč, dostala jsem nálepku na auto a stan (jako doklad zaplacení) a byli jsme vpuštěni dál. Po plotu nebylo ani památky, auta parkovala mezi stany a toalety natož sprchy jsem nikdy neviděla. Našli jsme si místo, o kterém jsme doufali, že je bezpečné, postavili náš příbytek a vydaly se k areálu. Cestou jsme potkali ono oplocené stanové městečko; cedule hlásala, že poplatek 100 Kč za postavení stanu se platí u zdejšího stánku. Proč jsem stejnou sumu zaplatila i dole my nikdo nebyl schopen říct. V tomto oploceném místě plném radosti a štěstí skutečně byly sprchy (za poplatek 50 Kč) a slibovaný stánek, kde prodávali klobásy a pivo - v ten okamžik mi ani moc nevadilo, že stanuju mezi auty. Jediné, co bych "našemu" stanovému městečku vytknula byla absence umyvadel/zdroje tekoucí vody. Po opuštění toi-toi si fakt toužíte smočit ruce.



Letos jsme mírně zazdila předprodej lístků, a proto jsem nakupovala až na místě. Stálo mě to přes 700 kč a rázem jsem se stala majitelkou černé látkové pásky na ruku, která opravňovala ke vstupu.
Na JamRock jsem mohla dorazit až v pátek, což mě mírně mrzelo, jelikož jsem tím přišla o Horkýže Slíže, kteří hráli právě ve čtvrtek.

V pátek jsme přijeli tak akorát na mou oblíbenou kapelu UDG. Musela jsem zkonstatovat, že stárnu, neboť jsem nebyla přítomna v první řadě a koncert jsem prožívala spíše pobrukováním a lehkým tanečním krokem než zběsilým skákáním. Výstup to byl pěkný, ráda jsem po dlouhé době slyšela písničku Buď a Nebe, potěšila mě Duše slečny Mai nebo Kurtizána; řekla bych, že mě přitahuje spíše jejich starší tvorba a co se týká nejnovější desky, hráli písničky, které zrovna dvakrát nemusím. Jugi skočil do publika a přizval k tomu jednu z fanynek, rovněž se pokoušel naučit nás festivalový tanec; možná bych místo tance dala další písničku. Přídavek byl tradiční, Hvězdář.

Hned po UDG nastoupila Vypsaná FiXa. Mám tu partičku celkem ráda, ale musím mít na jejich písničky náladu, rovněž nemám ráda všechny. Slyšela jsem je po opravdu dlouhé době a tehdy jejich výstup čerpal především z desky Krásný smutný den. Teď naopak sáhli po starších písničkách, po dlouhé době jsem slyšela Holku s lebkou, Kostel-biohazard, McDonald nebo Drogový večírek. Trochu mě mrzlo, že nezazněly Detaily, které mám moc ráda. Na druhou stranu jsem ráda za Antidepresivní rybičku.

Po FiXe jsme na přání mé drahé polovičky zamířili na Dymytry. Obrnila jsem se v očekávání, že tato kapela nebude mým šálkem kávy, ale nakonec můžu říct, že to nebyl špatný poslech. Sice stále nejsem cílovou skupinou této kapely, ale jednou za čas bych si je na youtube klidně pustila.

Večer zakončila kapela Divokej Bill, která pro mě byla jedním z hlavních taháků letošního JamRocku, moc jsem se na těšila. A DB se těšil na nás! ;) Kapela slaví dvacet let své existence a rozdávala nadšení z tohoto jubilea na všechny strany. Musím smeknout přes Vaškem Bláhou, který odehrál koncert i se zlomenou klíční kostí - to je u kytaristy poměrně citelná komplikace. Říkal, že má vyrobený nějaký speciální postroj, aby mohl kytaru mít a hrát, ale stále jsem opravdu daleko od podia, a tak nemohu popsat detaily; přesto počítám, že to pro něj nemohl být úplně nejlepší zážitek a on to na sobě nedal vůbec znát. Zahráli písničky ze své nejnovější desky Tsunami, ale nešetřili ani tvorbou z dřívějších let, což mě těšilo. Závěr jejich výstupu byl zpestřen ohňostrojem, to se mi líbilo. Jediné, co mě opravdu mrzelo bylo to, že nedali přídavek. Netuším, zda je tolik tlačil čas anebo sami nechtěli, ale opravdu mi to přišlo líto a pořád jsem čekala, že se alespoň pro jednu písničku vrátí.
DB pro mě zakončil páteční večer a už jsem jen pospíchala do stanu spát. Noc byla překvapivě klidná, chyběly tradiční výkřiky a hluk, lidé se vraceli jako myšky.


V sobotu ráno nás čekalo velké překvapení - už tak nepříliš zaplněná louka se ještě více vyprázdnila. Letošní ročník JamRocku opravdu nepřinesl silný program a bylo znát, že mnoho lidí přijelo pouze na pátek a zřejmě kvůli DB. Ráno také mnoho lidí balilo a bylo vidět, že to hodlají odjet někdy během soboty; tak jsme se při pohledu na program rozhodli i my. Poslední kapela, na kterou jsme skutečně chtěli jít dohrávala v devět hodin večer a poflakovat se po areálu a čekat, že nás někdo z dalších vystupujících nadchne nás dvakrát nelákalo. Složili jsme tedy stan a vydali se vstříc poslednímu festivalovému dni.

Tradičně zahajovali Na Stojáka; ač mám jejich výstupy ráda, tentokrát jsem dvakrát nadšená nebyla. Určitě to mělo svoje vtipné chvíle a hlášky, ale jako celek to bylo slabé. Jeden výstup byl naprosto zbytečně vulgární a druhý se příliš zabíral politikou; jasně, že naši zákonodárci jsou vděčným terčem vtipů, ale nejsem příznivcem toho, že se tahají do všech myslitelných (a mnohdy i nemyslitelných chvílí). Na festival přijíždím odpočívat, vypnout a relaxovat a nemám chuť o nich slyšet.

Poté jsme zamířili na únikovou hru, kterou v letošním roce areál nabízel. Motivaci představovalo mimozemské plavidlo, které během přesunu po Zemi začalo komunikovat neznámým způsobem a naším úkolem samozřejmě bylo jej deaktivovat v čase 30 minut jinak dojde k výbuchu. Únikovky nás baví, toto byl zcela jiný koncept, než známe a bylo to velmi zajímavé; nejednalo se o klasické zámečkovky (hledáte kódy a číselné kombinace, abyste odemkli zámek a dostali se k další indicii), ale vše bylo velmi interaktivní, moderní technologie, dotykové obrazovky a tak dále. A byli jsme úspěšní!

Ještě jsme stihli závěr koncertu Michala Hrůzy, který jsem si moc užila, zrovna valil jednu pecku za druhou - Napořád, Zakázané uvolnění, Bílá Velryba a Namaluj Svítání.

Poté se citelně ochladilo, bylo potřeba dojít pro převlečení, ale v mezičase jsme stihli válet se v čajovně a popíjet skvělý ledový čaj a také obsadit sedací vak v jednom ze stánků, kde jsme si výborně schrupli. Doléhala ke mně produkce kapely Krucipusk vlivem čehož se mi spalo o poznání hůře, než bych si představovala. Tady doufám, že se s kapelou více nesetkám. Po odpočinku nás čekal "maraton" několika kapel, které jsme chtěli vidět.

Jako první to byl Žlutý pes - záležitost skoro pamětnická, ale já se moc těšila. Samozřejmě jsem nejnadšenější byla z jejich profláknutých songů jako Modrá je Dobrá a Sametová, ale celkově se mi líbilo jejich pohodové tempo a pozitivní naladění.

Hned poté jsme se přemisťovali na vedlejší stage na Richarda Mullera. Už jsem ho před lety slyšela na Votvíráku a nebyl důvod se netěšit. Své nejlepší písně jako Knížek Rohan, Po schodoch nebo Štěstí si pochopitelně nechal až na konec, ale to není důvod ke stížnosti.

Poslední kapela pro nás byla broumovská partička Imodium. Jejich tvorbu mám čím dál tím radši a moc jsem se na těšila! Trochu jsem se obávala, nakolik sáhnou po své nové tvorbě z desky Element, jelikož nejsem jejím vlastníkem - před x měsíci jsem slyšela pilotní song, který poslali do světa a vůbec mě nenadchnul a desku jsem si proto nekoupila, dál jsem se o jejich nový počin nezajímala. V sobotu zahráli asi tři písničky z této nové desky a k mému velkému překvapení mě to oslovilo. Pak už do publika valili písničky především z desky Valerie - Klub 27, moje oblíbené Příběhy o synovi, samotnou Valerii, Jsou stejní-jsou silný. Nechyběli i starší kousky jako Břehy, Deset životů a přídavek Kluci nepláčou. Odcházela jsem velmi spokojená, a ještě spokojenější jsem se stala po koupi jejich CD, které mi podepsali.


Pak už jsem se jen najedli, koupili si kafe a vyrazili na bezproblémovou cestu domů. Jak bych shrnula letošní JamRock? Čím dál tím kratší-čím dál tím dražší. Nemůžu říct, že bych odjížděla nespokojená, ale docela mě mrzí, že nedokázali sáhnout po lepší náplni; vrchol festivalu, sobotní večer zůstal zcela prázdný a myslím, že se tím připravili o spoustu návštěvníků. Čistota areálu nebyla špatná, hygienické zázemí v samotném areálu bylo dobré. Pestrost stánků velmi chválím; chutně a na festivalové poměry pestře jsem se najedla, to v loňském roce opravdu nehrozilo. Doufám, že na další ročník popadne JR nový dech!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | Sobota v 12:55 | Reagovat

Já na žádném hudebním festivalu nikdy nebyla. Asi je to hlavně tím, že poslouchám kapely, které nejsou moc známé a většina mainstreamové hudby se mi nelíbí. Ani jednu z výše zmiňovaných kapel neposlouchám, možná od Vypsané fixy se mi docela líbí jedna písnička. Taky nemám ráda davy lidí a velký hluk, takže by to pro mě fakt nebylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama