Kočičí hra

Čtvrtek v 8:43 | Rogue |  Divadlo
Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové
Režie: Tereza Karpianus
Délka představení: 2 hodiny, 35 minut (včetně přestávky)
Slovo divadla: Erži Orbánová, hubatá, živelná a svérázná hrdinka, prožívá svá každodenní dobrodružství v komunistickém Maďarsku mezi sdíleným bytem v budapešťském činžáku, mňoukáním "kočičí hry" se sousedkou Myškou a hašteřením ve frontě v mlékárně. Její elegantní a klidná sestra Gizela žije zase už šestnáct let upoutaná na své kolečkové křeslo v Mnichově ve svobodném západním Německu a nezbývá jí než po telefonu a v dopisech často marně usměrňovat sestřiny eskapády. Je tu totiž Pavla, Eržina nová kamarádka, která má na ni "báječný vliv" a samozřejmě Viktor Molnár, obžerný, kdysi slavný operní pěvec, jehož způsoby u stolu jsou sice mimořádně nesnesitelné, ale Erži mu s radostí každý čtvrtek vaří večeře… Životní příběh sester Szkallových, nejkrásnějších dívek z městečka Leta, okres Szolnok, v této hře o stárnutí, lásce, vášni k životu, sesterské blízkosti a hlavně nezdolném optimismu!


Můj názor:
Vždy je těžké uvést hru, ve které excelovalo jiné divadlo, respektive jiní herci; všichni mají tu nádheru zapsanou v podvědomí a budou srovnávat a hodnotit.
Pavla Tominicová byla v titulní roli výborná; opět mi dokázala, že není výhradně komediální herečkou, ale dokáže adaptovat i těžké role; Eržika Orbánová mezi těžké role patří. Živelná a temperamentní žena, která mění svoje nálady, postoje a dojmy v řádu sekund; předvádět něco takového lidem v dvouhodinovém představení je nesmírně náročné. Byla skvělá; hlučná, sprostá, drzá, nešťastná, zoufalá, zmatená i veselá.
Nadmíru mě pobavil Jan Bílek v roli Viktora Molnára; velkých scén mnoho neměl, ale o to více jsem se smála. Naopak mě trochu zarmoutilo, že má oblíbená Zora Valchařová-Poulová nemá v této inscenaci mnoho místa; těšila jsem se na více z jejího hereckého umění a tentokrát zůstávala tichou a nenápadnou; přiznávám, že mě chyběly ty její herecké přechody, kdy je v jedné chvíli vznešenou noblesní dámou, v další se divoce směje a potom křičí na celé kolo a předvádí parádní záchvat vzteku nebo hysterie. Nakonec její role byla přesně taková, jakou ji zahrála - to bylo dobré. Ale mě osobně chybělo to, jak ji znám například ze Srpnu v zemi indiánů.
Živá hudba přímo na jevišti byla příjemným zpestřením, i když přiznávám, že mě občas trochu rušila; narozdíl od elektroniky je nemůže hbitě stáhnout, aby bylo herci lépe rozumnět. Scéna se mi zdála zvláštní, ale nakonec splnila svůj účel, takže proč ne.
Pokud se chcete zabrat do spletitého příběhů plného úsměvů i smutku, pak určitě přijďte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | Čtvrtek v 8:58 | Reagovat

Tohle je asi první blog o divadle, který jsem objevila... Je to skvělý!:)

2 Remi Remi | Web | Čtvrtek v 14:51 | Reagovat

Já jsem poslední dobou z divadla strašně zklamaná... :-? Tohle by asi taky nebyl úplně můj styl, ale ta kočka. Ta kočka na prvním obrázku, ta je dokonalá. :D  :D Zlaté zvířátko,  chci taky!

3 Alethea Alethea | Web | Čtvrtek v 19:30 | Reagovat

Už dávno som v divalde nebola... Ale plánujem to hneď po skúškach napraviť! U nás dávajú teraz Dona Giovanniho (opera) a Annu Kareninu (balet), takže som zvedavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama