Děti úplňku

4. března 2018 v 15:19 | Rogue |  Filmy
Probouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na ně má takový vliv Měsíc. Žijí mezi námi a prožívají každodenní peklo na Zemi - rodiny a děti s diagnózou nejtěžšího autismu. Většina filmů o autismu představuje jeho polohu, která nám připadá něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnosti často hraničícími s genialitou. Režisérka ve snímku ukazuje jinou - méně fotogenickou a mnohem méně známou tvář této nemoc. Této - nejtěžší - formě autismu se odborně říká "nízkofunkční". Patří k nejnáročnějším a nejhůře zvladatelným zdravotním postižením vůbec. Ti, kteří jí trpí, mají problém v naší společnosti normálně fungovat. Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. (csfd.cz + moje úpravy)



Můj názor:
Píše se mi poměrně těžce a už pár dní přemýšlím nad tím, co napsat. Ve světě handicapů se několik let pohybuji a tak mi nevlhnou oči, když je v televizi reportáž o dítěti na vozíku (to neberte vůbec cynicky, chci jen poukázat na to, že v jistých ohledech jsem mezi postiženými lidmi rozkoukaná a soustředím se na to, jak s nimi účinně pracovat a pomáhat než je litovat nebo se jich nějakým způsobem obávat) a ani mě moc nerozhodí, když autistický člověk propadne "záchvatu" - ať už to znamená, že několik hodin křičí nebo po vás hází věcmi. Děti úplňku byly úplně jiný level; neumím si to představit. Neumím si představit být v kůži jejich rodičů, kteří jsou bezradní na všech frontách - neumí své děti vyléčit, neumí jim ulevit, když na ně "něco" přijde, nemají nárok na odpočinek a nemají vyhlídky do budoucna; děti s nejtěžší formou autismu jsou neumístitelné, prakticky pro ně neexistuje útočiště, do kterého by je rodiče mohli umístit "až jim dojdou síly" a vědět, že je tam o ně dobře postaráno a nejsou z nich zdrogované trosky. Po celou dobu sledování jsem měla husí kůži a několikrát jsem neměla daleko k pláči - k pláči z toho, jak bezvýchodná jejich situace je. S tím, co rodiny řeší každý den jsou všechny naše problémy úplné ho*no. Věřím, že dokument může v jistých ohledech otevřít oči veřejnosti; postižení lidé totiž nejsou jen sportovci z paralympiády, Forest Gump a Rain Main; popis režisérky "méně fotogenická tvář autismu" je víc než přesný.
Není to snadná nebo snad veselá podívaná, natož odpočinková. Přesto si myslím, že lidé by se měli dívat - dívat a neodtahovat se před takovými rodinami a jedinci; jsou to také lidí a když jednou přišli na tento svět, tak bysme měli hledat adekvátní řešení a nezavírat oči s úlevným pocitem, že nás se to netýká.
*Dokument je online ke shlédnutí na stránkách České televize popřípadě na youtube.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama