Akusticky poprvé

12. srpna 2017 v 23:46 | Rogue |  Akce
Snad poprvé se mi děje to, že bezprostředně po koncertu usedám ke klávesnici a začínám sepisovat své dojmy.
Kapelu Imodium (a ne, nemá to nic společného s lékem proti střevním problémům) chovám ve velké oblibě už několik let. Zaujali mě na první poslech a od té doby nevynechám žádný z jejich koncertů v našem městě a stejně tak si je najdu a navštívím na festivalech, kde bohužel nejsou častými hosty. Velkou radost mi udělala zpráva o jejich akustickém vystoupení v Hradci Králové. Když zapátrám v paměti, tak nemůžu přijít na žádný čistě akustický koncert, který bych navštívila, a proto tento zážitek považuji za premiérový. A bylo to velmi kvalitní uvedení!

http://www.ireport.cz/files/66_13264_55994.png

Koncert byl zadarmo a trochu jsem si dělala starosti, zda se na místo výstupu vůbec vtěsnám. Nádvoří radnice sice není nejmenší, ale největší také není. Nakonec byly moje obavy liché a mohla jsem si užívat hudební produkci i dostatek místa. Postavili si malé podium a nejednoho diváka potěšili místem k sezení v podobě židlí se stoly. Sama jsem se vmáčkla ke zdi na jednu z kamenných lavic, a přestože několik lidí postávalo před podiem, viděla jsem dobře.


Broumovské partičce předskakovala začínající chlapecká kapela Vivien. Nedávala jsem jim příliš šancí, ale jsem mile překvapena a k jejich tvorbě se budu muset vrátit. Některé písně mě obzvlášť zaujaly. Stylově jsou podobní právě Imodiům a některé texty měly opravdu hloubku.
Vivien - Slova

Za velkého potlesku pak na scénu přišla samotná kapela Imodium. Celá atmosféra koncertu byla velmi příjemná a uvolněná - jen vzdáleně se to podobalo klubovým výstupům v rámci kapelního tour a nadupanému festivalu se to vůbec nepřiblížilo. Zpěvák vtipkoval s ostatními členy kapely i s publikem a všechno si užíval, vychutnával a nepospíchal.
Z playlistu jsem byla nadšená. Zahráli většinu mých oblíbených písní a akustická produkce jim dodala úplně jiný kabát - v některých případech bych se odvážila tvrdit, že to byl kabát slušivější než jaký nosí v originále.
Nejvíc písní pochopitelně pocházelo z jejich poslední desky Valerie; titulní song se stejným názvem, melancholický Klub 27, hravé Jsou stejný, jsou silný, hořkosladké Tajné lásky anebo Nad Berlínem. K mojí velké radosti neopomněli ani tvorbu staršího data, a tak moje srdce mohlo zajásat nad písničkami jako Ruce se sejdou, Polarity, Kluci nepláčou anebo (kdysi přídavková píseň) Břehy anebo smutná Hlavou.

Imodium - Ruce se sejdou

Přiznávám, že jsem příliš netušila, co od akustického koncertu očekávat. Myslí se mi proháněla představa komorního kroužku (přestože ona "komornost" příliš nepasuje k obavě, že přes příchozí davy ani neuslyším) kolem party kluků, co sedne s kytarami a zahraje - něco jako letní posezení party přátel kolem ohně :D Oheň nebyl, ale zážitek jsem si odnesla skvělý a jsem upřímně nadšená. Bylo to něco docela jiného a nového a velmi pozitivně mě to naladilo a navnadilo na návštěvu dalších akustických koncertů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama