40 dní pěšky do Jeruzaléma

31. července 2017 v 10:40 | Rogue |  Knížky
https://im9.cz/iR/importprodukt-orig/2f3/2f37711c8dc03689bc67f1ae6f922824.jpg
Autor: Ladislav Zibura
Počet stránek: 240
Anotace: Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se pěšky do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu se mu podařilo ujít 1400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanout pod Zdí nářků a prožít největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, šťastných i nešťastných náhod, puchýřů a opruzenin.


Můj názor: Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání; obvykle nejsem nadšená tím, co sklidí velký ohlas.
Do vyprávění jsem se zabrala velmi lehce (v tomto případě se mi nechce úplně mluvit o ději, neboť tady cestu napsal sám život) a mnohokrát jsem se musela smát.
Občas jsem váhala nad tím, zda je Zibura pěkně nezodpovědný floutek, který hazarduje se životem (dopředu se neseznámil s podrobnostmi o městech, která bude procházet), ale vzápětí se mi zdál jako velmi rozumný člověk, když v kostce popisoval, jak svou cestu projednával s ambasádou.

Nemůžu mluvit o tom, že bych z knihy vyčetla nějaké poselství nebo se nadchla pro pěší poutě a už si balila vlastní batoh a plánovala velkolepou cestu. Ale můžu mluvit o tom, že styl psaní byl velmi přímý a poutavý. Líbily se mi netradiční postřehy z cest - opravdu nedržíte v ruce "klasický" cestopis, který by Vám popisoval výhledy na horské masivy/rozhlehlé pláně nebo památky. Tohle je prostě popis cesty a všeho, co se na ní událo - bez příkras. S tím dobrým i zlým. Moc oceňuji autora za to, jak otevřeně přiznal, že občas cesta stála za starou bačkoru a on měl náladu pod psa - věřím, že takové chvíle má občas každý a leze mi nervy, když se někdo mermomocí snaží dokázat, že to tak není a všechno a vždycky je báječné. Samozřejmě nemůžu mluvit o tom, že by se Zibura na své cestě nějak litoval či výrazně trápil - on prostě přizná, že to občas není snadné, vysvětlí proč to tak a je zároveň vtipným způsobem poukazuje na to, jak se z takové mizérie vylízat. Často jsem se smála (a přiznám se, že někdy to bylo dost škodolibé).
Myslím, že svůj zážitek z knihy mohu shrnout do slov "odpočinkové a vtipné čtení". (Četla jsem to na dovolené a tam mi kniha atmosférou opravdu perfektně zapadla).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alethea Alethea | Web | 10. srpna 2017 v 11:04 | Reagovat

Hm, rozmýšľam, či som niekedy čítala knihu na tento štýl, ale asi ešte nikdy o.O

Mimochodom, po sto rokoch sa dostávam k odpovedi na tvoju otázku, či si nechceme písať my dve :D No, neviem - trošku sa obávam, či si bude o čom písať? Predsa sa až tak nepoznáme... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama