Jednoletky

3. listopadu 2015 v 9:05 | Rogue |  Hvězdný deník
Poslední říjnový víkend pro mě měl slavnostní nádech - a opravdu to nebylo proto, že jsem musela na celý den do školy.
Mé dready totiž oslavily rok své existence. Přesně před rokem mi Máňa položila ruce na ramena a vesele prohlásila, že tu máme novou dredatou slečnu. Přesně před rokem se můj sen stal realitou a když jsem se podívala do zrcadla opravdu jsem viděla sebe.
Nemusíte si dělat starosti o mé duševní zdraví, žádnou oslavu jsem vlasům nepořádala, byl to spíš můj vnitřní pocit naplněnosti a spokojenosti a také duševní rekapitulace.
Co můžu říct po roce a dready?
http://7-themes.com/data_images/out/67/7001619-colorful-pencils.jpg


Je to život zábavný i strastiplný. Mnohdy mi den zpříjemní naprosto neznámý člověk, který ke mně přistoupí a účes mi pochválí a zase pokračuje ve své cestě. Dostalo se mi několika poklon od lidí známých, kterým se prý dready normálně nelíbí, ale mě moc sluší.
Mám i veselý zážitek s paní ve věku mé maminky, která ke mně s omluvou za vyrušení přistoupila a optala se mě, kdo mi dělá dready, jelikož její syn má taky dready, ale zdaleka ne tak hezké jako já a pověřil ji sehnáním šikovného človíčka, který by roští na jeho hlavě zkultivoval.
Líbí se mi potkávat další dreadaře a pousmát se na sebe - někdy se i pozdravit, přestože jsme jeden druhého nikdy neviděli.
Jak je známo, každá mince má dvě strany a proto nemám ve spojitosti se svým medúzovitým vzhledem jen příjemné zážitky. Někteří lidé ke mně přistupují značně štítivě, odmítají si přisednout v hromadných dopravních prostředcích a nejednou jsem si vyslechla nelichotivý komentář - v takových chvílích se probouzí má pomstychtivá stránka, a když mě někdo počastuje poznámkou o špíně, breberkách v hlavě a podobně, ráda projdu kolem za úporného drbání hlavy a pronesení poznámky, že blechy jsou opravdu zlo.
Ano, do jisté míry jsou dready stigma. Musíte se vyrovnat s tím, že v každém druhém obchodě se vám na paty pověsí security a prodavačky se zrovna nepřetrhnou, aby vám pomohly. Musíte přijmout i to, že vás třeba nevezmou na brigádu (byť to vnitřně nechápete, protože jste nežádaly o práci na recepci hotelu Hilton). Musíte se smířit s tím, že dready nejsou brány jako součást slušného a spořádaného životního stylu - někdy se tomu smějete, jindy vám to je jedno a občas to zamrzí.
Kdybych se snad měla vrátit v čase zpátky a znovu se postavit před rozhodnutí nechat si dready… Volila bych stejně. Je to součást mě samotné, část mé identity. Nikdy jsem se necítila lépe a více sama sebou. A nakonec mi je úplně jedno, jak se na to dívá nebo nedívá okolí - svou radost a spokojenost z toho, že mám dready si vzít nenechám. Ani po roce.

Předchozí články o háďatech:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anytt* Anytt* | Web | 3. listopadu 2015 v 20:39 | Reagovat

Jsem ráda, že tě to pořád drží, protože min. z fotek, které jsi tu sdílela, ti dready opravdu sluší :)

2 Janiss Janiss | Web | 4. listopadu 2015 v 20:58 | Reagovat

čekala jsem na konci článku nějakou novou dredatou fotku a ono nic :D zklamání :D každopádně fandím ti, dredy mě nikdy nelákaly a teda popravdě na to nemám ani vlasy

3 Rogue Rogue | 4. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

[2]: Popravdě jsem nějakou přidat chtěla, ale nenašla jsem žádnou, kde by byly hezky vidět a ksichtík si tu vystavovat nemusím :D

4 Káťule Káťule | Web | 5. listopadu 2015 v 0:58 | Reagovat

Je super, že tě to i po roce tak drží! :-) Mně žádný účes tak dlouho nevydržel. Je mi teda ale jasné, že měnit účes, když má člověk dredy, není zrovna nejsnadnější věc na světě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama