Diskuze č. 22

15. listopadu 2015 v 2:20 | Rogue |  Diskuze
Už nějakou dobu přemýšlím nad rozpoutáním nové diskuze a k tématu mi nečekaně dala námět Katie. Díky ti za to (i když o tom nejspíš nevíš! :D).
http://images2.fanpop.com/image/photos/13900000/Lovely-Dog-wallpaper-dogs-13935838-1920-1200.jpg
Tématem diskuze jsou PSI.
Jako pokaždé chci slyšet váš názor na tato čtyřnohá stvoření - zda psa máte/chcete/pořizujete, jaké s nimi máte zážitky, prostě vše, co vás napadne, když se řekne pes.



Říká se, že lidé jsou buď psí anebo kočičí. Zcela úspěšně v tomto ohledu vybočuju z řady, protože já nejsem ani jedno. Trapte mě jak chcete, neřeknu, že mám raději psa/kočku.
Kočky jsou elegantní tajuplná stvoření s osobností.
Psi jsou neméně osobitá zvířata s duší průzračnou jako křišťál a nezlomnou vírou v nás, lidi. Jsou to doslova partneři na naší cestě životem.

Se psi jsem vyrostla - vlastnila je moje rodina, přátelé a nakonec i já. Psi hlídali můj klidný spánek, když jsem byla v kočárku, obětavě se nechali tahat za kůži, když jsem se učila chodit a hledala oporu, ochotně se proměňovali do všemožných stvoření v mém fantasy-dětském období a v podobě strašlivého draka či tyranosaura (nedej bože psa Baskervilského) mě pronásledovali po zahradě. Pes mě vítal po mém návratu ze školy a poslechl si, jaký jsem měla den.
Pes mi pomáhal v učení (ať už ťapkáním po mém sešitě nebo nasloucháním tomu, co se učím). Lehával u mě v posteli, když jsem stonala. Jeho slzy trpělivě vsakovaly mé slzy - ať byl důvod jakýkoliv. Běhal se mnou po bytě a štěkal radostí, když jsem odmaturovala.
Psi jsou nedílná součást mého života.
Momentálně naši domácnost žádný čtyřnohý přítel neobývá a mohu říct, že mi to velmi chybí. Pes je terapeut, který vám umí zvednout náladu - vždy vás vyslechne, vždy se na nás oddaně podívá, vytáhne na čerstvý vzduch.
Abych si na svou stále krvácející ránu přikládala náplast chodím venčit do místního útulku. Velmi mě to těší, ale zároveň vhání slzy do očí - nejde o to, že to je útulek o psi je tam dobře postaráno (i když bych si je nejradši všechny vzala domů). Chce se mi plakat, když vidím strach mnohých psů - jeden vedle mě běžel bokem (vypadalo to velmi legračně, ale legrační to nebylo), aby se ke mě nemusel postavit zády - tolik se bál, že mu něco udělám. Další pes, co se vystrašeně přikrčil, kdykoliv jsem sáhla do kapsy pro kapesník/mobil, jak čekal ránu. Pes, co když se postavil na zadní mi dal packy na ramena, ale třásl se jako osika, když kolem procházel někdo cizí. Nevíte čím si prošli a snad to vědět nechcete - chce se vám jen plakat, jak mohl být někdo tak krutý k němé tváři? Provedla bych takovým lidem stokrát horší věci. S tím souvisí to, že nemohu pochopit, jak někdo může psa odložit - ano, existují výjimečné a pochopitelné případy. Ale zjištění, že pes je nejen radost, ale i starost a povinnost není jeden z těch případů. Když už musíte dát psa pryč, zvolte útulek. Jak někdo může psa vyhodit u silnice, uvázat v lese?!

Neříkám, že pes je jen radost. Je to i starost a zodpovědnost na což lidé velmi často zapomínají, když si psa pořizují. Ona to totiž není jen roztomilá kulička, co aportuje a spí s vámi v posteli. Tu kuličku musíte vychovat. Musíte ho krmit a starat se o jeho zdraví - a věřte, že za život psa se může vyskytnou mnoho trablí. Psa musíte venčit bez ohledu na, zda se vám chce nebo jaké je počasí. I bez ohledu na to, jak moc spěcháte, jestli je víkend nebo všední den, jestli už tak vstáváte brzo. Budete vstávat ještě dříve. Musíte se mu věnovat.
Musíte desítky věcí.


Pochopitelně nemám s psi jen a pouze pozitivní zkušenosti. Už se mi stalo, že po mě pes vyjel (byla jsem i lehce kousnutá). Nejeden horký zážitek jsem si odnášela z venčení našeho pejska, který na jiné psi nereagoval příliš pozitivně; taková psí rvačka není nic hezkého.
Pes je pro mě přítelem - přesto nikdy neztrácím vědomí, že to je stále zvíře. Přestože jsem našemu psovi strkala prsty až do krku (doslova) nebo ho nechala odkousnout oplatku jejíž druhou půlku jsem měla v puse - pořád je to zvíře. Například bych nikdy nenechala malé dítě se psem v jedné místnosti bez dozoru. Nenechala. Pořád to je zvířátko.
Každopádně si stojím za tím, že ŽÁDNÝ pes není od přírody zlý; ty hororové reportáže o tom, jak dítě pokousal pes a vláčel jej celou ulicí jsou jen mediální kampaní, co má za úkol rozpoutat hysterii. Každé plemeno má určité předpoklady a povahové rysy a ano, některá plemena mohou mít sklon k dominanci nebo agresi; ale nikdy to není tak, že by si pes sám od sebe řekl, že někoho napadne. Napadený ho musí (byť nezáměrně!) vyprovokovat. Anebo je to pes jehož majitel jej zanedbává nebo týrá - to pak není divu, že se chová agresivně. Ale to jsme z něj udělali my, lidé. Ten pes není od přírody zlý, žádný pes nemá jako svou volnočasovou zábavu napadat lidi.
Když si lidé pořizují psa, musí u toho myslet - a nesouvisí to jen s předchozím odstavcem, kdy jsem psala o povinnostech vůči psovi. Některá plemena zkrátka nejsou vhodná pro začínající chovatele, chce to zkušenosti. Další psi mají potřebu aktivního vyžití, fyzické záteže a tak není vhodné, když si je pořídí pecivál. Jiné z plemen je "gaučové" a tak není vhodné umisťovat je do kotce. Myslete!

Na závěr volím svůj oblíbený (a všeříkající citát):
Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anytt* Anytt* | Web | 15. listopadu 2015 v 17:27 | Reagovat

Tak já jsem typický příklad psího člověka. Kočky upřímně nemám ráda, nikdy jsem neměla a vždy se jim obloukem vyhýbám.
Svého momentálního pejska mám už osm let a je to miláček. Psa jsme měli i předtím a taky to bylo zlatíčko. Miluju je za to, že tady pro mě vždy jsou, vždy mě podrží a vyslechnou. Kdykoli mám dobrou či špatnou náladu, všechno se mnou sdílí. Jsou to opravdoví přátelé, ale souhlasím s tím, že aby takoví skutečně byli, musíme je podle toho vychovat. Jak se říká, jaký majitel, takový pes - chovejte se k psovi tak a on vám oplatí stejnou mírou. Nechápu lidi, kteří jsou ke svým psům krutí a zbytečně je bijí a trápí. Takovým lidem bych udělala něco mnohem horšího, protože pes se nemůže bránit, a když se brání, tak způsobem svým vlastním. A když k tomu dojde, je označen za nezvladatelného a životu nebezpečného. Lidé ho odsoudí a budou říkat: "Tamten pes zase někoho pokousal, to je vážně hrůza!" a přitom si ani neuvědomí, že skutečná stvůra je ten, se kterým se mohou normálně bavit a který na psa akorát všechno svádí.
Co se týče psů z útulku - upřímně, nikdy jsem tam nebyla a prozatím mě to ani neláká, protože přesně, jak ty říkáš, mě bolí ten pohled na psa, který byl týrán a otisklo se to na něm. Jednou bych si ale pejska z útulku pořídit chtěla. Chtěla bych dát nový domov a novou šanci někomu, kdo si to zaslouží a narazil na špatného člověka.

2 Káťule Káťule | Web | 15. listopadu 2015 v 23:09 | Reagovat

Ani já nejsem kočičí/psí člověk, ale z jiného důvodu než ty. Nemám ráda kočky, kdybych musela, volím psy... Ale hrozně se jich bojím, takže se to moc nedá :D.
Kousnutá jsem byla jednou do obličeje, nic hrozného a ne, nebojím se jich od té doby, bála jsem se už dřív...
Mohla bych se vykecávat donekonečna, proto asi jen linknu článek, který tě tedy inspiroval (za což jsem moc ráda), kdyby si snad někdo další chtěl počíst ;-).
http://smrcek.blog.cz/1511/kterak-jsem-se-ne-skamaradila-s-pani-se-psem

3 Káťule Káťule | Web | 15. listopadu 2015 v 23:11 | Reagovat

[2]: Jinak do útulku chodím venčit taky, snažím se tím bojovat se svým strachem - neúspěšně :D...

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 14:48 | Reagovat

Jo jo, pejsek znamená spoustu starostí i radostí :)
Já dříve mívala raději psi, momentálně mám však kočičí období :D
Za svůj život jsem v domácnosti zažila pouze králíka, který je můj, ale dost chvil jsem strávila s pejskařemi, takže vím, co poutem se psem znamená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama