K čemu mi slouží mobil?

20. ledna 2015 v 10:30 | Rogue |  Hvězdný deník
Abych nezapomněla, můžete mě podpořit tady. A teď už k novému dílu Hvězdného deníku! ;)


Zcela jednoznačně se nepovažuji za člověka, který by byl závislý na svém mobilním telefonu. Na druhou stranu říkám, že to je moje prodloužená ruka. Jsem zvyklá mít mobil při ruce a na doslech. V tomto umění mobilní dostupnosti mě vytrénovala moje maminka, která značně znervózní, když ji dlouhodobě neodpovídám na telefonáty či sms zprávy. A moje nervózní maminka není příjemný zážitek. A ještě méně příjemný zážitek je moje nasraná maminka, která záhy zjistí, že jsem se flákala a nebrala ji mobil, zatímco ona trnula hrůzou, že už mě banda překupníků pašuje v kufru auta za hranice všedních dnů. Bez mého svolení, samozřejmě.

Považuji se za vzorného komunikátora, který hovory přijímá bez většího váhání a prodlevy a na zprávy odpovídá v řádu minut. Díky mobilu jsem zjistila smutnou skutečnost. Naprostou většinu času (rozumějte přibližně 90%) nikdo neshání a nepotřebuje. Mobil leží mlčky vedle mě na stole, gauči či na posteli nebo poličce a ani nepípne. Tiše odpočívá v mojí kabelce či kapse a obrazovka zůstává temná.

http://simpleicon.com/wp-content/uploads/phone-volume.png




Každopádně nejsem maniak a mobil k sobě nemám přiletovaný. Existují chvíle, kdy nejsem na příjmu. Když vynechám ty pochopitelné okamžiky, kdy se nacházím na toaletě či v koupelně, pak můžu prohlásit, že nepovažuji za nutné si mobil brát, když jdu vynést odpadky nebo do vedlejší ulice koupit rohlíky. Tyto situace jsou záležitostí několika minut. Myslím, že takové chvíle nepřekračují půl hodiny.
A to se začnou dít věci! Tichý mobil rázem procitne a než se vrátím ze své několika minutové výpravy s odpadkovým košem čeká mě minimálně jeden zmeškaný hovor a několik zpráv. Mnohdy už za dveřmi na chodbě, když odemykám, slyším melodii svého vyzvánění.
Podobně žádanou osobností se stávám ve chvíli, kdy jsem mimo signál sítě či mi zbývá několik málo procent baterky a mobil žhne výstražnou rudou barvou.

A pak že Murphyho zákony nefungují...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte v posmrtný život?

Ano
Ne

Komentáře

1 Anytt* Anytt* | Web | 20. ledna 2015 v 17:20 | Reagovat

Mám hodně kamarádek, které jsou na mobilu přímo závislé - z části za to samozřejmě může oblíbený iPhone. Já mobil využívám čistě na smskování a volání (i když já volám nerada) a díky internetu v mobilu si můžu najít i důležité věci, když zrovna nemám kolem sebe nějaký počítač. Mám ho stále u sebe, ale většinou v tašce. Nikdy jsem si nenavykla nosit ho třeba v kapse džínů. Zastávám, že komunikace face-to-face je lepší :)

2 Káťule Káťule | Web | 20. ledna 2015 v 18:12 | Reagovat

Jooooo! To znám! A nejvíc mě na tom celém štve fakt, že si vždy pečlivě vybírám vyzvánění, aby to byla moje oblíbená písnička a aby neměla dlouhou nesmyslnou předehru, nebo aby nezněla blbě s vibracemi. A tak si říkám, jestli to stojí za to, když to vyzvánění nakonec ani často neslyším :D

3 Mattonka Mattonka | Web | 20. ledna 2015 v 18:24 | Reagovat

Murphyho zákony fungují vždy za všech okolností. Naprosto souhlasím. Když mám mobil při ruce, nikdo mě nepostrádá, ale jakmile ho nechám v pokoji na stole, všichni hnedle něco potřebují. A ve většině případů maminka. Každé ráno 6.30 telefonát, jestli vstávám do školy (a to i v případě, že mám na desátou...), do čtyř odpoledne, kdy se většinou vracím, minimálně pět smsek nebo aspoň dva telefonáty (myslím to vážně, teď jsem se dívala do mobilu). Když jsem doma, párty nekončí, mamka pokračuje v co půlhodinové kontrole... Někdy je to vážně ubíjející. Hlavně když se chce člověk vyspat.
Btw nedá pokoj ani když jsem u Houslisty. Jednou jsem ho málem vyhodila z okna, když mi po třetí volala a my byli zrovna... ehm... no... v situaci, kdy by nebylo dobré ho zvedat.

4 P. P. | Web | 21. ledna 2015 v 16:26 | Reagovat

Hodně lidí okolo mě se pořád jen fotí a posílají si trapná selfíčka. Já mohil mám, abych zůstala v kontaktu s rodinou a s přítelem, se kterými se v týdnu nevidím a také ho používám jako vyhledávač. Že bych na něm byla závislá, to ne, ale když někam jdu, vezmu si ho, i kdyby měl být zbytečný, člověk nikdy neví.

5 Janiss Janiss | Web | 23. ledna 2015 v 21:32 | Reagovat

co mám ten nový mobil, tak ho mám furt jak přilepený u sebe, i když to je u mě tak jak u tebe, nikdo nenapíše nikdo nezavolá:D jen mi chodí upozornění z instagramu, fb, twitteru nebo že je čas probudit Poua :D

6 Angie Angie | Web | 24. ledna 2015 v 16:44 | Reagovat

Moje obrazovka je podobně temná :D Ne, dobře, občas si píšeme s kamarádkami, obvykle z internetu, tak nás to nic nestojí. Jelikož jsem prakticky nedostupná na těch soc. sítích, tak jim nezbývá než volat, napsat sms nebo mě seženou ještě na mailu. Ale na ten si obvykle neodpovídáme tak rychle, protože maily prostě máme vždy dlouhé. Ale jinak že by někdo sháněl... to ne.

Ale jako u tebe, obvykle po mne někdo zatouží zrovna když mobil u sebe nemám :D Často chodívám nahoru a nechávám mobil v pokoji, napospas osudu, takže vždycky přijdu a někdy se nestačím divit :-P

7 Péťa Péťa | E-mail | Web | 8. února 2015 v 18:15 | Reagovat

S mým telefonem mám podobný vztah, ale řekla bych, že je to tím, že zatím nepatří mezi onu "chytrou" generaci. To nejmodernější, čím disponuje, je bluetooth. Kamarádka si třeba na telefonu měří, kolik toho přes den nachodila, jiná tam má kalkulačku kalorií. Znám lidi, které si fotí každé své jídlo a pak ho cpou hladovějícím chudákům, kteří stolkují na instagramu. Myslím, že doba, kdy telefon sloužil jen k telefonování a esemeskování už jenenávratně pryč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama