Prosinec 2014

Vzpomínání 2014

30. prosince 2014 v 11:12 | Rogue |  Hvězdný deník
Na mou otázku sice reagovala jako jediná Anytt, ale trochu sobecky a sebestředně spoléhám na to, že by další lidé reagovali podobně a že jste příliš zaneprázdnění vánočně-novoročními povinnostmi a radostmi :)

Sedím na svém oblíbeném místě s notebookem na klíně a uvažuji. Slíbila jsem článek v podobném duchu jako úsměvy a velmi ráda takový článek na svět přivedu, ale jak to udělat? Nechci se podobat roku předchozímu, přesto se mi ta forma velmi zamlouvá. A není to nudné, měsíc po měsíci vypisovat, co všechno se mi stalo?

Rok 2014 pro mě byl rokem velmi zvláštním. Na jednu stranu o něm mohu hovořit jako o úžasném, potkalo mě mnoho šťastlivých věcí. Ovšem všechno má svůj rub a musím přiznat, že jsem okusila řadu nepříjemností a porážek. Ale co se stalo, to se stalo a nechci tento článek pojmout jako lítostivou výpověď. Pojďte se podívat na nejvýraznější okamžiky mého roku…

13. Otázky bez odpovědí

28. prosince 2014 v 13:58 | Rogue |  Don´t cry, baby!
Před koncem roku přináším další kapitolu k povídce ;) Promiňte mi, že je spíše popisná než dějová, ale nechci šmahem přeskočit tolik let... Už brzy se to změní a hádám, že budete valit oči nad tím, co se děje :) Přeju pěkné čtení! :)
Na konci na Vás mám pěknou otázku, prosím o její zodpovězení ;)

"Blackovský duch nezklamal a nenechal se zlomit." Přivítal mě Lucius u snídaně úšklebkem.
Nevzrušeně jsem usedla a nechala si nalít kávu. "Netuším, nač narážíš, drahý." Odvětila jsem a klidně jsem usrkávala nápoj.
Podal mi noviny. "Podívej se sama." Vybídl mě.
Na titulní stránce Denního Věštce se šklebila rozpohybovaná tvář vyhublého muže. Nebylo pochyb o tom, že křičel z plných plic, když ho fotografovali. Nepotřebovala jsem čas, abych strhanou tvář poznala. "Sirius utekl z Azkabanu?" vydechla jsem. Lucius se jednou nemýlil, to byla převratná zpráva. "Jak? To není možné."

Biomanželka

26. prosince 2014 v 15:26 | Rogue |  Knížky
https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/156224_big.jpg
Autor: Michal Viewegh
Počet stran: 168

Pobertové (n)a Vánoce

23. prosince 2014 v 23:34 | Rogue |  Jednorázové
Milí návštěvníci blogu, ráda bych Vám skrz tuto povídku popřála šťastné a veselé Vánoce, poklidné prožití štědrého dne a následujících svátků, bohatého ježíška (respektive takového ježíška, který vám splní přání, která jste na něj vznesli), pohodovou atmosféru - zkrátka jenom to nejlepší ;)
V posledních týdnech jsem si četla o tom, jak Vánoce ztrácí své kouzlo a nikdo se na ně pořádně netěší - popravdě taky nedisponuju úplně sváteční náladou, ale nakonec - kašlat na to! Vždyť to není o tom, jestli je za oknem půl metru sněhu, jestli dávají vaši oblíbenou pohádku nebo opakují "trapárny", není to o počtu napečeného cukroví nebo hodnotě dárků pod stromkem. Je to o tom, že si člověk může odpočinout, sejít se s lidmi, se kterými mu je dobře, najít si čas na věci, které běžně nestíhá... Jaký si to uděláte, takový to bude. Pokud Vánoce pojmete jako hektické šílenství, pak takové budou.
Nebudu dál filozofovat, přeju vám krásné svátky a přináším malou povídku - proběhla snaha o vtip, snad se trochu pobavíte :)
Rogue

8:00
- nebelvírská věž se otřásá, jak Petr chrápe
- Remus si zoufale schovává hlavu pod polštář
- Sirius leží na zádech s otevřenou pusou
- James je jediný čilý jako rybička
James: Vstáváme! Je štědrý den! Honem z postele, musíme toho spoustu stihnout!
Remus: Merline, že sis zase spletl vitamín C s extází? Nepamatuju, kdy naposled jsi byl tak hrrr do vstávání!
James: Dnes toho spoustu zažijeme, nemůžete to prospat! *skáče z postele na postel*
Sirius: Na to, že je štědrý den, tak toho spánku moc nenadělil.
- všichni s nespokojeným brumláním vstávají a odebírají se na snídani
- u stolu už sedí Lili
James: Dobré ráno, miláčku!
Remus: *naloží si plnou misku ovesné kaše a když si chce do úst vložit plnou lžíci, Lili ho pleskne po ruce*
Lili: Nežer!
Remus: *hábit špinavý od kaše* Kdy přesně jsem si objednal výživového poradce?
Lili: Neuvidíš zlaté prasátko.
Sirius: Jedno prasátko máme celoročně na pokoji.
Lili: Ale tohle je zlatý!
Remus a Sirius: Však taky o Petrovi nevíš všechno. *zvrácený smích*

Splněné dětské přání aneb předčasné Vánoce

22. prosince 2014 v 12:08 | Rogue |  Informace
Dnešní den jsem měla za docela obyčejný; shánění posledních dárků a ty následně úhledně zabalit, poklidit pokoj, chodit uzobávat cukroví, naplánovat si, jaké pohádky si pustím... Prostě ničím výjimečný den. Mamka přišla na oběd a přinesla dopisy ze schránky - a byla tam obálka i pro mě! Trochu jsem zpozorněla, ale nijak extra mě to nenapružilo, protože jsem předpokládala, že nějaká akční spolužačka ze střední si vzpomněla s vánočním přáním.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že si ke mě konečně našel cestu dopis z Bradavic! :D
http://super-bradavice.websnadno.cz/Sova.jpg

Magdaléna (Jelen)

20. prosince 2014 v 13:08 | Rogue |  Hudba
A pořád dokola! :D

Tři bratři

18. prosince 2014 v 19:39 | Rogue |  Filmy
Kdo by chtěl může mě podpořit v soutěži :)
http://data.bontonland.cz/fotky/209/p-82619-full.jpg
Tři bratři se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako kouzlem vstupují do slavných pohádek, ve kterých je čeká mnoho nástrah, nečekaných příhod a možná také láska... (csfd.cz + moje úpravy)

Zpátky ke kořenům

17. prosince 2014 v 8:05 | Rogue |  Hvězdný deník
Po čase se věci nejen změnily, ale také uklidnily a uznala jsem za vhodné vrátit se k divadlu. Konečně.
Neomylně jsem usedla v kanceláři naší milé zástupkyně, udělala jsem na ni psí oči a vemlouvavě jsem se zeptala, zda bych se mohla vrátit k hrani. "Nejspíš po pololetí, že?" zeptala jsem se, se smutkem v představě, že ještě pár měsíců budu muset vydržet bez hraní.
Jana jen pozvedla obočí. "Zbláznila ses? Po pololetí? To už budou všechny inscenace hotové! Najdeme ti místo hned!" a okamžitě mě dovedla k jednomu z režisérů. "Tohle je naše Rogue. Neměl bys pro ní ještě místo?" zeptala se a držela mě za ramena.

Imodium

14. prosince 2014 v 16:57 | Rogue |  Hudba
Po čase jsem se rozhodla představit Vám svou další oblíbenou kapelu.
https://lh3.googleusercontent.com/-t3bgtZwlw9w/UnnT8H9RuwI/AAAAAAAAAIk/XqeUem3iTG8/w640-h642/i.jpg

Imodium je čtyřčlená klučičí partička z Broumova, která se dala dohromady už v roce 1999. Hrají (tvrdší) rock a rock´n´roll.
Do paměti lidí se mohli zapsat tím, že dělali předskokana na koncertě Avril Lavigne nebo skupině Simple Plan.
Kapela dostala trochu neprávem nálepku emo kapely. Stalo se tak nejen díky jejich stylingu, ale především kvůli písni a klipu s písni Žiletko má lásko, který v době vydání natolik nazvedl průmysl ze židle, že óčko a podobné instituce jej odmítli vysílat.

Ve víru tance

10. prosince 2014 v 21:29 | Rogue |  Jednokapitolové
Přináším povídku ze své tvorby :) Nepovažuji ji za songfic, přestože je protkána textem jedné písně.
Přeju příjemné čtení :)

Mám ráda intimní klubovou atmosféru. Nejlépe, když je po koncertě. Unavení lidé chodí tam a zpátky, na tváři mají úsměv po intenzivním hudebním prožitku, ve kterém viděli své oblíbence a vyslechli své oblíbené hity. V ruce drží sklenici a obvykle cigaretu, povídají si, poznávají se, nahlas se směji, dobíhají na parket, když DJ pustí známý flák.
Tenhle svět příšeří, cigaretového kouře a promísené vůně zpocených těl, parfémů, alkoholu a cigaretového kouře nám ráda.

Seděla jsem na vysoké barové stoličce. I ty mám ráda. Vždycky, když na ně usednu, si připadám jako dáma z vyšší společnosti.
Nohy ladně překřížené v kotnících, úzké kalhoty a top, který obepíná postavu. Vlasy vysoko vyčesané, aby vynikl můj profil. Byla jsem pyšná na svůj štíhlý krček a jemné rysy v obličeji.
Ráda se předvádím, ráda jsem středem pozornosti.