31. Copak to nikdy neskončí?!

30. května 2011 v 14:47 | Alice Cullen-Hale |  For some it's just a game
A je tu další kapitolka a blížíme se ke konci. Už jenom dvě a bude po všem :-)

"Vítej mezi mými smrtijedy, Eleno." usykl Voldemort tiše.
Elena zamrkala, aby zahnala slzy.
Vypálení znamení zla nebyla procházka růžovým sadem. Ale nikdy nepočítala s tím, že by to bylo lehké.
Poklekla. "Mistře." zašeptala. "Můj mistře."
"Jsem rád, že jsi dostala rozum a připojila se k nám. Tvoje rodina bude alespoň prozatím v bezpečí. Ale neškodilo by," v jeho hlase byla jasná hrozba, "kdyby se k nám přidali další. Co tvá sestra?"
Dívala se na podlahu a snažila se, aby se ji netřásl hlas. "Zkusím ji přesvědčit, můj pane. Ale nevím zda se mi to podaří."
"Budeš se snažit jak nejlépe umíš." v jeho hlase nebylo nic povzbuzujícího.
Byl to rozkaz.
Uklonila se mu ještě víc. "Samozřejmě můj pane."
"Vstaň. Poručil jsem své drahé Belatrix," ozval se Belatrixin slatný povzdech, když slyšela jak ji její pán tituloval, "aby přivedla jednoho z mých Smrtijedů. Nedávno pro nás odvedl celkem dobrou práci, i když jsem počítal s tím, že z toho roztomilého výletu se nevrátí nikdo."
Bela mezitím padla na kolena a líbala svému Pánovi lem pláště.
Ten ji bez povšimnutí překročil a pokračoval. "Ale příště se bude John více snažit, že ano?" opět rozkaz. "Eleno, povstaň."
Elena se postavila na nohy a stáhla si rukáv přes čerstve vypálené znamení zla.
Pohlédla do očí zrádci, který byl vinen Justinovou smrtí. Skoro jako kdyby měl na rukou jeho krev.
"Pane, snažil jsem se, já se vážně snažil." šeptal horečně.
"To už jsme si vyřídili. Teď Elenu vezmeš a ukážeš ji, jak se bavíme, ano? Najdi nějaké mudly. Nebo mudlovské šmejdy. Je to na tobě. A ukaž ji naši zábavu."
John přikývl a vzal Eleno za rameno. "Pojď." přikázal ji.
Nechala se od něj vést.



"To není pravda." odhodil Remus ve středu ráno noviny, které mu před chvíli přinesl rozčepířený puštík.
"Co se stalo?" zeptala se účastně Lili a nandávala na Jamesův talíř míchaná vejce.
Ten ji s oddaným výrazem ve tváři pozoroval.
"Další mudlové zabiti." Remus si s nechutí vzal do ruky Denního věštce a nalistoval příslušnou stranu. "Pětičlenná mudlovská rodina. Svedli to na únik plynu, ale na jejich tělech byly známky černé magie a mučení."
Elizabeth odvrátila tvář.
Její chování se vracelo do normálu. Ale tyhle zprávy slyšela velice nerada a snažila se jim vyhýbat. Vždycky si vzpomněl na Justina a bylo ji dost úzko.
"Nechutné." odfrkl si Remus.
"Co čekáš? Jsou to Voldemortovi lidé." pokrčil Sirius rameny a koutkem oka pozoroval Caroline u Mrzimorského stolu.
Nevypadala vůbec vesele. Ramena měla svěšená a tvář ji zakrývaly rozpuštěné vlasy.
"Nekoukej tam tak." kopl James do Siriuse.
Ten se na něj s trhnutím obrátil. "Promiň. Pořád tomu nechci věřit."
"Slečno Daltonová!" ozvalo se za nimi a všichni nadskočili leknutím.
Přísný hlas profesorky Mcgonagallové většinou věštil, že člověk byl někde, kde být neměl.
"Ano profesorko?" otočila se na ni Liz.
"Půjdete se mnou. Vy také slečno Evansová."
Dívky se po sobě znepokojeně podívali.
Stejně tak kluci. Tohle nebylo dobré znamení.
Poslušně ji následovaly.
James nespouštěl Lili z očí.
"Doufám, že se něco nestalo. Jen co se Liz trochu oklepala by přišla další tragédie?" povzdechl si Remus.
"Ani o tom nemluv." povzdechl si James a ztratil chuť k jídlu.

"Paní profesorko? Co se stalo?" ptala se Lili.
"Jen mi neříkejte, že je... Že někomu něco je." zašeptala Liz.
Lili vzala kamarádku za ruku a povzbudivě se na ni usmála. "Neboj se." zašeptala, i když i v ní byla malá dušička.
"Ničeho se nebojte, děvčata. vedu Vás k profesoru Brumbálovi."
"To mě uklidnilo." pípla Lili, když se zastavily před kamenným chrličem.
"Lékořice." pronesla profesorka klidným hlasem a pokynula dívkám ke schodišti. "Jděte nahoru, pan ředitel vás očekává."
Elizabeth a Lili pomalu vystoupaly do úzkém točitém schodišti.
Ani jedna z nich nemluvila, byly dost zaměstnané svými vlastními starostmi.
Lili myslela na svou mudlovskou rodinu na to, o čem před několika málo minutami mluvil Remus. "Pětičlenná mudlovská rodina... Černá magie a mučení."
Do očí ji vhrkly slzy.
Elizabeth před očima figuroval obraz Justina a mozkomorů. Představovala si jak se v podobné stvůry mění její matka.
Otec.
Kristin a Elena.
Ralph.

"Pojďte dál." ozval se hlas profesorka Brumbála.
Seděl za psacím stolem a před sebou měl mnoho pergamenů a několik čísel Denního věštce. "Posaďte se." vyzval je, když došly až k jeho stolu. "Omlouvám se, že jsem vás vytáhl od snídaně, ale bohužel tato záležitost nesnese odkladu. Prosím podívejte se na tutu fotografii a potvrďte mi, že to je ten kdo si myslím." podal jim fotku.
Lili se před očima promítly mudlovské filmy, které sledovala s rodiči.
"Můžete identifikovat obět a potvrdit její totožnost?" ptával se vyšetřovatel zdrcené rodiny u pitevního stolu.
Natáhly se pro fotografii a podržely si ji před očima.
Bylo na ní několik lidí v tmavých kápích a v rukách měli hůlky. Zjevně metali jednou kouzlo za druhým jelikož z jejich hůlek nepřetržitě tryskaly světelné záblesky.
Pak se jedna z osob prudce otočila a kápě ji spadla.
Elizabeth měla pocit, že její srdce vynechalo několik úderů. "Elena?!" zeptala se spíš sama sebe.
Lili ji zaslechla a podívala se na fotografii pozorněji. Narozdíl od Elizabeth měla někdy problém dvojčata rozeznat.
Ale pak její slova potvrdila. "Ano, to je Elena. Co to znamená pane řediteli?"
"To znamená, že jsem měl pravdu." zašeptal Brumbál smutně a vzal si fotografii zpátky. "Byla pořízena asi před týdnem. Při útoku smrtijedů. Rita Holoubková má vážně prsty, uši a fotoaparát všude a tohle se ji podařilo ulovit při útoku na mudlovského ministra."
"Od kdy Elena chrání mudlovského ministra?" zeptala se Liz zmateně. "Není to bystrozorka."
"Obávám se, že vaše domněnka je špatná, slečno Daltonová. Vaše sestřenice ministra nechránila. Snažila se ho zabít."
"Počkat, počkat, proč by to dělala?"
Brumbál si zhluboka povzdechl a více se v křesle narovnal. "Přidala se ke Smrtijedům. Následuje Lorda Voldemorta."
Liz se na něj chvíli dívala a potom se zasmála. "Vtipné. To by Elena nikdy neudělala. Neznáte ji."
"Nejspíš ani vy." konstatoval Brumbál se smutkem v hlase. "Organizace, kterou jsem založil k boji proti Voldemortovi přinesla informace, že se Elena dala na scestí. A tohle byl poslední kousek. Musel jsem vědět, že to je ona. Dnešní věštec přinese zprávu o smrti několika členné mudlovské rodiny z Bristolu. To je její práce."
Elizabeth byla jako opařená.
Lili promluvila poprvé od chvíle kdy Elenu poznala. "Profesore, to by Elena nikdy neudělala. Šest let s námi byla na pokoji. Znám ji. Není možné, že to je někdo... Kdo vypadá jako ona? Mnoholičný lektvar, nebo-"
"Lord Voldemort má nyní takovou moc, že jeho Smrtijedi se nemusí vydávat za někoho jiného."
"Tomu nevěřím. Ovládá ji kletbou Imperius!" chopila se slova Elena, ale Brumbál ji skončil do řeci, stejně jako Lili.
"Její útoky a jednání jsou vědomé."
Liz vyskočila na nohy. "Chci jet k tetě a mluvit s ní."
"To nepůjde. Odstěhovala se a byt, který udává jako své bydliště je prázdný. Jsou tam jen její věci, které si od rodičů odstěhovala. Je nepřetržitě hlídán, ale dosud se tam neobjevila."
"A když se objeví?!"
"Bystrozorové a členové řádu mají své pokyny."
"Pokyny?! Pokyny? Ten pokyn znamení zabít ji?!" zakřičela.
"Liz, posaď se." vyzvala ji Lili šeptem.
"Ne! Ne, Lili, ne! Profesore, musíte mi věřit, ona nejedná z vlastní vůle, tohle by neudělala!"
"Je mi líto." pronesl Brumbál tiše.
"Řekl jste, že existuje odboj proti Voldemortovi! Sám jste ho založil! Chci do něj vstoupit!" vyhrkla Liz bojovně.
"To nepůjde. Nejste plnoletá."
"Je mi to jedno!"
Brumbál se shovívavě usmál. "Ale mě ne."
"Dobře. V červenci mi bude sedmnáct! Pak mohu?"
"Teoreticky ano. Prakticky ne. Nedovolím, aby žáci mé školy vstupovali do Fénixova řádu. Vychovávám zde nové kouzelníky a čarodějky, ne armádu."
"Pak nedokončím školu!" vyštekla Liz.
"Slečno Daltonová, velice si cením vašeho zápalu. Ale nedokončit školu není řešení. Musíte být plnohodnotná čarodějka."
"Nechci sedět za knížkami, chci bojovat!"
Lili se ji snažila konejšit. "Liz, profesor má pravdu. Teď nemůžeš něco dělat."
"Existuje něco co dělat můžu?"
"Dostudovat." pousmál se Brumbál a potom povstal. "Děkuji za váš čas a vaši pomoc. Ale nyní se musíme rozloučit mám ještě jisté povinnosti."

Lili a Elizabeth se do třídy vrátily těsně před zvoněním.
Příchod profesorky Jamesovi zabránil, aby přiskočil k Lili a začal se ji vyptávat co se stalo.
Jejich bledé obličeje, ale byly dost výmluvné. Tušili, že to nebudou dobré zprávy.
Když profesorka oznámil konec hodiny James byl první na nohou a pospíchal k Lili. Co se stalo?"
Zaraženě se na něj podívala. "Nevím. Svět se asi zbláznil." zašeptala.
"Co tím myslíš, miláčku?"
Přistoupil k nim i Remus a Sirius.
Petr z lavice doloval zbytek snídaně, kterou si na hodinu přinesl.
Elizabeth mlčela a dívala se na poznámky, které za hodinu napsala.
"Byly jsme u Brumbála." zamumlala Lili a podívala se na Jamese. "Chtěl se na něco zeptat."
"Elena je smrtijedka." promluvila Liz věcným tónem.
Pobertové zalapali po dechu. "Elena?" zopakoval James. "Znám ji, jednu dobu hrála v mužstvu jako střelec..."
"My všichni ji známe." přerušila ho Liz. "Ale asi ne dost." popadla brašnu a opustila učebnu.
Lili zavrtěla hlavou. "Copak to nikdy neskončí?" zeptala se potichu.

Prásk!
Další talíř se rozletěl na střepy.
"Já - až se mi dostane do ruky tak ji zmaluju víc než Jessicu Marlowovou za to, co provedla Lili! Co si sakra myslí? Chce být za hrdinku?! Na co si hraje, nána jedna pitomá! O co ji jde?" Kristin popadla hrneček a mrštila jím proti zdi.
Ralph stál u stěny a mlčky ji pozoroval.
Za tu dobu co s Kristin žil zjistil, že když se nasupí je lepší nechat ji pustit to ven.
"...tak blbá až to jednoho bolí! Sestřička?! Tohle její pitomé sebeobětování, co nám to dokazuje!" přestala kolem sebe házat věcmi.
Ralph vycítil svou příležitost překročil střepy, které zůstali z mísy, kterou Kristin se slavnostním výrazem přinesla včera večer a objal ji.
"Všechno se vysvětlí. Neboj se."
"Nepotřebuju nic vysvětlovat, Ralphe! Znám ji, je to moje sestra, dvojče! Myslíte si něco jiného, ale já vím, že se k smrtijedům nedala, protože by chtěla, protože by zastávala jejich názory! Ona si myslí, že nás tak ochrání!" rozplakala se. "Chce chránit mě a mámu s tátou... Já to prostě vím, cítím to." položila si ruku na srdce. "Cítím to. Chápeš mě?"
Ralph pomalu přikývl, ačkoliv ji nechápal. "Kristin, lásko, neplač. Ať už jsou Eleniny důvody jakékoliv určitě se to dozvíme. Možná to dělá pro Fénixův řád. A je to tak tajné, že to nesmímě vědět ani my."
"Všechno vím!" vymanila se z jeho objetí a hodila proti stěně sklenici.
Rozletěla se na kusy.
Ralph si povzdechl.
"Ona si vymyslela Merlin ví co a teď? Já ji přerazím až ji někde najdu!"
"To nemyslíš vážně!" vykřikl Ralph.
"Co? Že ji ten její hřbet zmlátím hezky dokulata?! To teda myslím!"
"Až ji najdeš?" zopakoval Ralph její slova. "Nehodláš vyběhnout do ulic a hledat ji, že ne? Ona má teď nové přátelé. Smrtijedy. A ty na tebe nebudou čekat s otevřenou náručí."
"Nemusí! Jen si odtáhnout svou sestru a můžou pokračovat v práci!" zaječela Kristin.
"Kristin! Kristin!" popadl ji za ruce. "Už jsem ztratil bratra. Nechci ztratit ještě svou ženu."
Podívala se na něj. "A já nechci ztratit sestru."
"Nestane se to. Slibuju."
"Stane, Ralphe. Stane. Vím, že se to stane. Brzo. Musím ji pomoct."
"Není jak, Kristin. Kristin, lásko, prosím. Nikam nechoď. Vždyť vůbec nevíš kde ji hledat."
"To si piš, že vím." vyštěkla a vytrhla se mu. "Moc dobře to vím."

Elena seděla ve svém neútulném bytě.
Od chvíle co se sem přemístila se svými věcmi se nezměnil. V předsíňce stále ležel její kufr a několik krabic s knihami a dalšími věcmi. Na kuchyňské lince a snad na všem v bytě byla malá vrstva prachu.
Věděla, že její byt hlídají členové Fénixova řádu.
Ač se jí to příčilo mezi Smrtijedy se něco naučila. Byla to černé a zvrácená magie, ale ona ji musela použít.
Aby přesvědčila obě strany.
Ošálila ty dva, co rádoby nenápadně hlídkovali u jejího bytu a dostala se dovnitř.
Nikdo nevěděl, že tam je.
Posadila se k psacímu stolu a sfoukla z desky prach. V předsíni v jedné krabici našla inkoust a trošku poničené brko.
Ale psalo.
Vytáhla si ještě pergamen a pustila se do psaní.
Po tvářích ji tekly slzy.
Věděla, že musí spěchat.
Pokud chce dokončit co začala.
A ona chtěla.
Moc chtěla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Káťule - SB Káťule - SB | Web | 30. května 2011 v 15:25 | Reagovat

tak to je krásná kapitola...nic veselého, ale to už od téhle povídky ani nečekám :-)...jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ;-)

2 Prongs-SB ♥ Prongs-SB ♥ | Web | 30. května 2011 v 15:29 | Reagovat

Cože?! Jenom dvě? Konec? To mi nemůžeš udělat! :O
Jinak kapitola byla nádherná..snad si teda většina lidí nemyslí že Elena se fakt dala ke smrtijedům... toto je napínavé jak kšandy..Jsem zvědavá jak to skončí...nechápu jak to ale narveš do dvou kapitol..ale skvěléé!! :D

3 Rosalie Rosalie | 30. května 2011 v 15:36 | Reagovat

Jenom 2 kapčy? To jsem teda zvědavá. ale moc povedený, krása

4 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 30. května 2011 v 15:49 | Reagovat

Dvě kapitoly.. to je děsivé
A prej, že Brumla umí odhadnout lidi, pche!

5 °Alex °Alex | Web | 30. května 2011 v 16:24 | Reagovat

Aspoň, že Ralpha napadla pravdivá myšlienka :D. Pekná kapitola, tešim sa na ďalšiu :).

6 Anytt Anytt | 30. května 2011 v 17:03 | Reagovat

Achjo .. zase nádherný, ale zase smutný. největší šok sjem asi měla, že povídka už bude končit.. zbožňovala jsem ji! Doufám, že zase nějakou začneš psát! Těšim se na další kapču :-).

7 Verushka Verushka | Web | 30. května 2011 v 17:06 | Reagovat

Krásná kapitolka. :-)Jen je škoda, že už bude konec :-(

8 Asnazu milující Aff Asnazu milující Aff | Web | 30. května 2011 v 20:11 | Reagovat

krásná kapitola....Kristin má teda ránu :D jsem zvědavá jak to bude pokračovat, jen škoda, že už jen dvě kapitoly...

9 Seryn Seryn | Web | 31. května 2011 v 15:59 | Reagovat

co dvě? jak dvě? nedělaj si srandu.. jinak kapitola jako obvykle skvělá.. a Kristin a její výbuch.. :-D

10 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 31. května 2011 v 20:01 | Reagovat

Ááá já Lili prostě zbožňuju!! ;-)

11 Pink.Queen Pink.Queen | Web | 31. května 2011 v 21:20 | Reagovat

jenom dvě?! Jak tohle jako přežiju?? Vůbec to neděláš napínavé! :) Ale tím líp, vůbec mě nenapadá, jak to skončí, tak doufám, že mě překvapíš jako vždy s něčím originálním! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama