30. Musíš jít dál

25. května 2011 v 19:46 | Alice Cullen-Hale |  For some it's just a game
A je tu další kapitolka:-) Tak si ji užijte!

Elizabeth seděla v jednom z mnoha okeních výklenků a dívala se ven. Na pozemcích školy panovala absolutní tma. Jediným světlým bodem byla Hagridova hájenka, ve které se stále svítilo. Liz to světlo nevmínala. Viděla jenom temnotu. Byla všude, svírala ji a dusila. Přesně jako ve skutečnosti. Otřela si z tváře slzy.
Nebylo neobvyklé, že se v noci toulala po hradu. Pronásledovaly ji děsivé sny. Někdo by mohl říct, že jsou krásné, ale pro ni rozhodně nebyly. Ve spánku se ji vracely vzpomínky na chvíle, které prožila s Justinem. To ji trápilo. Tyto sny ji trápily snad ještě víc než noční můry, ve kterých ji pronásledoval chroptýcí přízrak jejího přítele proměného v mozkomora. Bála se usnout. Nechtěla usnout.
A tak opouštěla ložnici a vydávala se na noční procházky hradem. Prozatím ji nikdo nikdy nenachytal. Anebo snad nechtěl nachytat? Profesoři a přátelé kolem ní chodili po špičkách, jako by se obávali, že každý hlasitější zvuk, nebo neočekávaný pohyb ji dožene k pláči. Neměla chuť je žádat, aby na tom něco měnili. Neměla na to sílu.

"Aha. Tak tady jsi. Už pár dní, spíš nocí tě hledám." ozvalo se kousek od ní a Liz nadskočila leknutím.
"Madeleine?!"
"Ano." potvrdila dívenka a posadila se naproti Elizabeth. "Vyhýbáš se mi." obvinila ji a zkřížila ruce na prsou.
"Promiň, ale poslední dobou nemám na radovánky na pozemcích chuť."
"Poslední dobou nemáš chuť na nic." odvětila Madeleine.
Liz rozčileně vyskočila na nohy. "Ne, to nemám!"
"Lizi, musíš jít dál." řekla klidným hlasem Madeleine.
"Víš ty co?! Tohle už jsem slyšela! Od Lili! Od Jamese, od Blacka! Od mámy a od sestřenic! Všem se vám to bezvadně říká, hm? A nejlépe tobě, malý holce, která o životě neví nic!" zakřičela.
"Ještě jednou takhle zařvi a vletí sem armáda učitelů." varovala ji Maddie klidně a dala si nohu přes nohu. "Možná toho o životě moc nevím. Ale udělil mi pořádnou lekci, pokud jsi zapomněla. Nejsi jediná, kdo kvůli pánovi zla ztratil někoho, koho miloval."
Elizabeth zavřela pusu a uvědomila si co řekla Madeleine řekla. Madeleine, která díky Lordu Voldemortovi ztratila rodiče.
Pomalu dosedla zpátky na studenou kamenou podestu. "Promiň." špitla.
"To nevadí." konejšivě ji položila ruku na rameno. "Jsem jen malá holka, máš pravdu. Ale vím jak moc tě to bolí a jak moc si přeješ odejít za ním. Ale věř mi, že tím nikomu a ničemu nepomůžeš. Ani Justinovi, ani sama sobě."
Liz vzlykla. "Tak co mám dělat?"
Madeleine pokrčila rameny. "Cokoliv chceš. Ale něco dělej. Křič, naříkej, něco rozbij... Ale musíš překonat tohle... Plácání se mezi ničím. Alespoň mě to pomohlo. Musíš jít dál, Liz." Elizabeth se podívala do očí holčičky. Byla malá. Ale ne hloupá, jak ji před chvílí označila. Byla velice chytrá a to co se ji stalo ji částečně donutilo dospět. Dívaly se na ni dětské oči. Ale dětské oči poznamenané obrovskou ztrátou. Přikývla. "Musím jít dál."

"Můj pane, můj pane..." Dolohov se klečel na kolenou v hlubokém úklonu a div nelíbal zem, po které jeho mistr před chvíli kráčel. "Můj pane."
"Ano?" protáhl Voldemort lenivě. "Jaké zprávy neseš svému mistrovi?"
"Můj pane, vyhledala mě jedna žena." šeptal Dolohov naléhavě.
"A ty si s ní neumíš poradit? Nikdo ti nikdy neřekl, jak na to?" zeptal se Voldemort jízlivě.Za křeslem v němž seděl se ozval tichý smích.
"Ne, můj pane, to ne. Ta žena by se chtěla přidat k vám. Ke smrtijedům."
Voldemort uznale pokýval hlavou. "Proč vyhledala zrovna tebe?" zeptal se po chvíli.
"Říkala, můj pane, že nenašla většího idiota, na kterém by poznala, že je smrtijed."
Voldemot se tvrdě a krátce uchechtl. "To se mi líbí. Vypadá vhodně. Kdo to vůbec je Dolohove?"
"Elena Jonesová, můj pane." zašeptal Dolohov.
"To jméno mi nic neříká. Belatrix?" Za jeho zády se objevila žena. "Můj pane?" zašeptala a padla mu k nohám. "Můžeš vstát Belatrix." svolil Voldemort. Dolohov po ní vrhnul závistivý pohled. Jeho mistr ho k ničemu podobnému nevybídl a tak nadále setrvával v hlubokém předklonu. "Kdo je Elena Jonesová, Belatrix."
"Její předci jsou vznešení, ale dnes je kolem ní plno krvezrádců." zašeptala Belatrix znechuceně. "Můj pane, její sestra nedávno odmítla vaši velkorysou nabídku stát se jednou z nás."
"Ach ano, vzpomínám si." Voldemort mávl rukou a Bela mu opět padla k nohám. "Mladší bratříček Oldmana na to doplatil. S čímž nejsem spokojen, měli být mrtví všichni."
"Ano." zašeptala Belatrix rozechvěle.
"Jejich rozhodnutí padlo příliš pozdě. Ale padlo." Voldemort chvíli mlčel. Ani Belatrix ani Dolohov se neodvažovali pohnout. "Dobrá tedy. Lord Voldemort se rozhodl odpustit dřívější nerozvážnost její rodiny a jisté pochybné příbuzenské vztahy. Může se stát Smrtijedkou. Dolohove!" vyštěkl.
"Můj mistře, mistře!" Dolohov připleskl tvář na zem a bez dechu očekával příkaz.
"Ušetři mě toho divadýlka. A přiveď mi Elenu Jonesovou co nejdříve. Vezmeme ji mezi sebe." Dolohov se postavil na nohy, ale stále se klaněl. "Jak si přejete můj mistře." přemístil se.
"Belatrix?" Voldemort se na svou nejvěrnější smrtijedku ani nepodíval. "Mistře!" vyhrkla a padla mu k nohám. Krutě se usmál. "Přeju si, abys přivedla Johna McGregora." Belatrix se odvážila pohlédnout svému pánovi do obličeje. "Pane, pokud máte nějaký úkol, zhostím se ho s tou největší radostí! Bylo by mi ctí-"
"Vážím si tvé oddanosti Belatrix," přerušil ji Voldemort, ale v jeho hlase nebyla ani stopa jakéhokoliv vděku nebo úcty, "ale tento úkol připadne McGregorovi a nikomu jinému. Pospěš si." vyzval ji. Belatrixiny tváře zahořely červení a zahanbeně přikývla. "Samozřejmě můj pane." zašeptala a opustila místnost.

Elizabeth si namazala topinku marmeládou. Sirius to sledoval s pootevřenou pusou. "Od kdy jí?" zašeptal směrem k Lili.
Ta pokrčila rameny. "Nevím. Ale poprvé od... Od toho, co jsme se dozvěděli to o Justinovi mi řekla dobré ráno." odpověděla mu šeptem. Liz se na ně podívala. "Neslyším." upozornila je.
"Taky nemáš." odsekl Sirius a natáhl se pro čaj.
"Kdyby ses raději věnoval... Caroline?" vybídla ho Elizabeth.
Sirius zatleskal. "Ty jsi znovu našla svou ztracenou ironie! Bravo! A do Caroline Ti nic není." dodal.
"To mi není. Ale měl by ses ji víc věnovat. Zasloužila by si to."
"Od kdy udílíš rady milencům?"
"Od té doby co jsem toho svého ztratila. Měl by sis vážit každé sekundy, kterou strávíš s milovaným člověkem." Petr sice nerozumněl ani slovo z toho co Liz řekla, jelikož to na něj bylo příliš složité, ale byl tak překvapný, že zase mluví, že zapomněl zavřít pusu. "Ať ti tam nevletí moucha." usmála se na něj Liz.
"To bylo na tebe, Petře." řekl Sirius na vysvětlenou. Elizabet se pousmála.

"Caroline!" zvolal Sirius a odstrkoval z cesty ty, kteří mu neuhnuli. Zastavila se a s lítostivým výrazem čekala, až k ní dojde. "Caroline," zopakoval a vzal ji za ruku. "Pojď, půjdeme někam kde je větší klid." Vyšli na školní pozemky. Zamířili ke jezeru a usadili se pod právě odkvétací jabloň. "Caroline, už pomalu týden jsem tě neviděl. Vyhýbáš se mi?" zeptal se Sirius.
Zavrtěla hlavou. "Nebyl čas. Hodně učení a tak. Víš?" pisklavě se zasmála. Neošálila ho. Díval se ji do očí, které byly jindy plné radosti. Teď v sobě měly smutek. "Lžeš." řekl potichu.
Zavrtěla hlavou. "Ne."
"Proč?"
Odvrátila pohled a zírala na trs trávy kus od nich.
"Chceš to skončit?" zeptal se Sirius bez obalu. Trvalo dlouho než se podívala zpátky na něj. "Budu muset." zašeptala.
"Muset?" vzal její ruce do dlaní. "Co to znamená?"
"Není to život. Je to jako film. Špatnej film." zamumlala snad spíš pro sebe.
"Caroline?" Sirius se na ni díval a čekal na odpověď.
"Napsali mi rodiče. Jsou velice zaujatí vůči Pánovi zla." špitla.
"To je dobrý postoj. Ale nechápu co to má společného s námi."
"Všechno Siriusi. Nechápeš to?"
Zavrtěl hlavou. "Ne."
"Tvoje rodina-"
"Moje rodina jsou Potterovi." přerušil ji Sirius. "Se svou zvrácenou matinkou, otcem a debilním bratrem nemám nic společného. O svých skvělých tetinkách, sestřenkách a nevím čem všem ještě už vůbec nemluvím."
"Tvoje rodina," pokračovala Caroline "je následovníky toho, jehož - nesmíme- jmenovat."
Sirius si odfrkl. "Ano, to mě nepřekvapuje. Matka je čistou krví posedlá ještě víc než Voldemort to bych se vsadil. Jestli se někdy odhodlá vstoupit mezi smrtijedy hned mu to tam ošéfuje." Caroline sebou trhla když zaslechla jméno pána Zla. "Moji rodiče si nepřejí, abych se s tebou stýkala. Natož s tebou chodila."
"Prosím?" zeptal se Sirius velmi překvapeně.
"Nelíbí se jim to. Jsou proti Pánovi Zla velmi zaujatí a také vysazení proti všem případným smrtijedům."
Siriusův hlas byl mrazivý. "Naznačují snad tvoji rodiče, že hned o prázdninách naklušu do domu své rodiny s vykasaným rukávem a nechám si vypálit znamení Zla?"
"Tak nějak." zamumlala Liz a dívala se přímo před sebe.
"Fajn. Maminka s tatínkem si pískli a ty je ihned poslechneš?"
"Siriusi, nechci, aby se na mě zlobili. Když to neudělám nastane hotové peklo. Pro mě i pro tebe."
"Před chvílí jsi mi lhala docela dobře. Proč jim prostě nenapíšeš, žes to se mnou skončila? rozhlásíme to i po hradu a budeme se scházet tajně-"
"Nejsme Romeo a Julie. Máma mi to nespolkne. Někdo nás uvidí." měla v očích slzy.
"Takže to končíš? Jen proto, že si to přejí rodiče?" Neodpovídala a dívala se před sebe. Popadl ji za bradu a donutil ji, aby se mu podívala do očí. "Já bych to neudělal."
"Moje rodina a tvoje to je úplně něco jiného! Já svou rodinu miluju!"
"Řekl jsem ti, že moje rodina jsou Potterovi. A i kdyby po mě matka něco takového chtěla neudělal bych to."
"Z trucu." ušklíbla se Caroline.
"Caroline... To nemusíš dělat. Nechci tě ztratit, věř mi."
"Věřím ti." špitla a podívala se na něj. "A já nechci ztratit tebe. Ale musíme... Musíme to skončit."
"To neberu."
Caroline pustila jeho ruku a postavila se na nohy. "Budeš muset."
"Caroline!" Zastavila se. "Caroline!" zopakoval Sirius a díval se na ni.
"Je mi to moc líto. Líto, že jsem ti ublížila. Nechtěla jsem."
"Když mi nechceš ublížit, proč děláš tohle?"
"Protože musím. S Elizabeth budeš šťastnější než se mnou. To přeci víš. Moc jsi ji chtěl. A teď vám bylo oběma ublíženo. Navzájem si pomůžete. A bude to skvělé." měla v očích slzy.
"Nechci Liz! Nechci nikoho. Kromě tebe." Už se neotočila. Doslova prchala k hradu a bylo slyšet jak vzlyká.

"Eleno, zlato mě se to nelíbí." Paní Jonesová stála ve dveřích pokoje, který sdílela Elena a Kristin. Kristina část pokoje už byla nějaký ten pátek vyklizená a Elena ji postupně zaplňovala svými věcmi. Teď ale mizely i ty. Stěhovala se pryč.
"Náš dům je chráněn Fideliovým zaklínadlem, nikde by nebylo bezpečněji než tady. Musíme držet pči sobě. Neměla bys odcházet."
"Mami, ten byt už je taky chráněn. A není se čeho bát." trvala si na svém Elena a hodila do krabice několik knih.
"Proč to vůbec děláš? Vždyť tady je to snad v pořádku, ne? Nebo ti tu něco vadí?"
"Je to tu úžasné. Ale jsem dospělá a chci se trochu osamostatnit. Kristin žije s Ralphem. Má svůj život. A já taky."
"Pokud vím, tak žádného mládence nemáš." zabručela paní Jonesová a sáhla pro kapesník, aby si otřela zvlhlé oči.
"Copak je kluk podmínku pro odstěhování od rodičů?"
Její matka se zasmála. "Měl by být. Třeba byste nevylétly z hnízda tak brzo!"
"A nebo už v prvním ročníku."
"Eleno!"
"Kristin ti nikdy nevyprávěla jak se v prvním ročníku zamilovala do páťáka a chtěla si ho vzít?"
Paní Jonesová se uchechtla. "Přesně do doby než ji řekl, že je culíkatá obluda.
Elena zaklapla kufr. "Hotovo. Můžu jít." Po rozloučení s rodiči se přemístila do svého bytu. Neměla ho nijak zvlášť zařízený a co se týkalo Fideliova zaklínadla, byt jím také nebyl chráněn. Své matce lhala. Co by ji hrozilo? Dnes večer se měla přidat k Pánovi zla a jediné nebezpečí, které ji hrozilo bylo, že odhalí její plány dřív než je dokáže uskutečnit. A to nebezpečí bylo oboustrané. Ze strany zla a ze strany dobra, dalo-li se to tak vyjádřit. "Dvojité agenty, nikdo nedocení." povzdechla si a položila na zem krabici s knihami.
Měla svůj plán. A byla na něj pyšná. Věděla, že ji nejspíš budou všichni nenávidět, protože pravdu se nedozví. Ale Justinova smrt se pomstít musela.

"Do prdele!" zařval Sirius hned jak pořádně práskl dveřmi od ložnice a kopl do Petrova nočního stolku. Ten se povážlivě zatřásl a spadly z něj obaly od sladkostí. Načnuté, prázdné i plné. "Tohle všechno stojí za...." nedopovědel a strhl ze své postele závěsy.
James se probral z dřímoty. "Tichošlápku!" vykřikl. "Co to děláš? Jestli chceš do někoho bušit, dojdu pro Snapea!"
Sirius mávl rukou. "Najdu si ho sám."
"Co se děje?" zeptal se James a posadil se.
"Caroline mě nechala." oznámil mu sklesla a posadil se na postel.
"Počkej, jak tě nechala?"
"Protože si to přála její rodina." Sirius mu ve zkratce odvyprávěl co se stalo.
James se tvářil soucitně. "Mrzí mě to."
"To mi pomůže." povzdechl si Sirius. "Řekni mi, Jamesi kde je chyba? Proč si vybírám špatné holky?"
"Třeba se to dá do pořádku." navrhl James.
Sirius se nevesele usmál. "Nechtěj mě rozesmát."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 25. května 2011 v 20:11 | Reagovat

Krásna kapitola (až na chyby, samozrejme, ale nechcem teraz o nich veľmi písať)!! Som rada, že sa Liz spamätala, už aby sa spamätal len Sirius :D. Tešim sa na pokračovanie :).

2 °Alex °Alex | Web | 25. května 2011 v 20:12 | Reagovat

[1]: zabudla som dodať: "Kdo je Elena Jonesová, Belatrix." Táto veta je otázka, na konci má byť otáznik :-). Možno si to písala v rýchlosti, možno nie, ale tá veta stále bude opytovacia :D ;-).

3 °Alex °Alex | Web | 25. května 2011 v 20:14 | Reagovat

[2]: Furt niečo zabúdam :D. Chcem ešte dodať: Páči sa mi Elenin tajný plán s tou dvojitou agentkou. A páčila sa mi aj tá časť s Voldym, Bellou a Dolohovom :D. To bolo suprové, Voldyho hlášky tiež :-D.

4 Pink.Queen Pink.Queen | Web | 25. května 2011 v 20:49 | Reagovat

týýjo... jsem zvědavá, co Elena vymyslela za supr plán :) a s tou Caroline jsem tak nějak počítala, že Siriuse nechá... no uvidíme, jak se to bude vyvíjet :)

5 Káťule - SB Káťule - SB | Web | 25. května 2011 v 21:23 | Reagovat

tak to vypadá zajímavě, jsem zvědavá na pokračování...z Eleny nemám dobrý pocit...

6 Seryn Seryn | Web | 26. května 2011 v 8:18 | Reagovat

co zasejc vymyslela Elena? vůbec ale vůbec se mi to nelíbí.. :-D jinak kapitola jako vždy úžasná.. ;-)

7 Anytt* Anytt* | 27. května 2011 v 16:18 | Reagovat

Achjo .. pořád smutný, kde jsou ty časy, kdy si Lili a James užívali, když byli spolu .. kdy si Liz užívala s Justinem a všichni byli rádi :-)... prosím už nějakou veselejší kapču :-)

8 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 27. května 2011 v 16:27 | Reagovat

jééj, ať všechno dobře dopadne, prosím!
Dobře, Sirius bude pravděpodobně s Liz, ale..

[7]: A já se přimlouvám ;-)

9 Rosalie Rosalie | 27. května 2011 v 19:48 | Reagovat

Píšeš fakt krásně :) S tou Caroline, to je dobrý, aspoň můžou bejt Sirius s Liz spolu. Ale as tou Elenou...ty jo :-D

10 Luckie Luckie | Web | 1. července 2011 v 10:06 | Reagovat

wow... tahle povídka je fakt super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama