29. Smutek

20. května 2011 v 14:12 | Alice Cullen-Hale |  For some it's just a game
Asi nemám co říct... Snad je abyste mi v komentářich moc nenadávali ;-)


Profesor Brumbál povstal a ševelení v síně téměř ihned utichlo. "Mí drazí studenti, nejspíš se divíte, proč jsem vás všechny k večeři svolal v jedinou chvíli. Musím s nesmírnou lítostí konstatovat, že tento důvod je velice smutný." Učinil nepatrný pohyb, který většina studentů nepostřehla a zmizely vlajky jednotlivých kolejí. Nahradila je jednotvárná černá.
Všichni se po sobě vyděšeně podívali a začali si znepokojeně šeptat.
" Prosím." požádal je o ticho, "Musím vám sdělit, že jeden ze studentů už nikdy neusedne ke kolejnímu stolu se svými spolužáky. Justin Oldman," ozvalo se několik vyjeknutí, "byl o velikonočních prázdninách připraven o život." na okamžik se odmlčel. "Stalo se tak na příkaz pána Zla. A proto ještě předtím než uctíme Justina minutou ticha vás chci požádat a poprosit... Důkladně si rozmyslete na čí stranu se přidáte. Kouzelnický svět, co nevidět vstoupí do války. Bude jen na vás, kterou stranu si vyberete. Z celého srdce doufám, že budete bránit ty správné zájmy. Není to jednoduché, ale věřte mi, dokud se nějakým způsobem nerozhodne o výsledku této bitvy, budete žít ve strachu. Ať si zvolíte jakoukoli stranu. A nyní prosím povstaňte."
Všichni v síni se zvedli a bez slov hleděli před sebe. Nejedné dívce stékaly po tvářích slzy. U Mrzimorského stolu plakali snad všichni. Každý, bez ohledu na to jestli Justina znal nebo neznal, byl touto událostí zaskočen a pohnut. Po minutě profesor Brumbál pokynul hlavou a pomalu se posadil. Profesoři a poté i studenti jej napodobili. "A nyní můžete jít. A naložte se svým časem jak uznáte za nejlepší." řekl potichu trochu upil ze své číše, zvednul se a odešel.

V síni ještě chvíli panovalo naprosté ticho. Po několika okamžicích se přeci jen začaly ozývat první tlumené rozhovory a hlasy. "Justin, zrovna Justin, byl to tak hodný kluk!" zašeptala jedna z jeho spolužaček a vytáhla si kapesníček. "Na kouzelných formulích jsme spolu seděli od prvního ročníku! A vždycky jsme se tolik smáli..." zašeptala a schovala tvář do dlaní.
Mike, jeden z jeho nejlepších kamarádů nehnutě seděl a zíral před sebe. Byl jako opařený. Jindy výmluvná a drby zbožňující Jesica Marlow seděla a ani nedutala. Její kamarádka Samatha tiše vzlykala. Sirius se podíval ke stolu Mrzimorských a na jeho kraji zahlédl Caroline a několik jejích kamarádek. Všechny plakaly.
Lili se opírala o Jamesovi rameno a také plakala.
"Chudák Elizabeth Daltonová, byla to přeci jeho holka?"
"Kdyby se tohle stalo mě, jdu si hodit mašli!"
"Je mi ji líto, jak se asi musí cítit ona, když my ho sotva znaly?" špitali si dívky z pátého ročníku z Nebelvíru.
Remus se bez chuti a zájmu rýpal v guláši. "Je mi z toho špatně" vyštěkl a zahodil lžíci. "Co si-" Mnoho lidí se po něm otáčelo. Hovor v síni ještě nebyl tak hlasitý a Remus dost hulákal. Odkašlal si a naklonil se k přátelům. "Co si chce dokázat vraždou nevinného mladého kluka?! Vždyt ještě neměl dostudováno!" odfrkl si a složil hlavu do dlaní. "Je to děsný."
"A tohle je jen začátek, že?" zašeptala Lili s očima plných slz. Nikdo neměl sílu ji odpovídat.

Ten večer nejspíš nikd pořádně nejedl. Všichni pomalu odcházeli ze síně, starostlivě se dívali jeden na druhého, nikdo se nesmál. Připadalo jim to neslušné a nepatřičné. Zároveň si mohli krky vykroutit, jestli někde u nebelvírského stolu nezahlédnou Elizabeth. Přestože jim ji bylo líto, toužili ji pohlédnout do tváře, podívat se, jak moc truchlí nad ztrátou svého přítele. A první otrlci se už pídili po tom jak přesně Justin zemřel. Byl to rychlé avada kedavra nebo to proběhlo za dramatičtějších okolností? Prozatím se nikdo nepřiblíž pravdě.
"Nechutné." zavrčela Lili, když s Jamese odcházela z večeře a několik studentek Zmijozelu už dávalo dohromady teorie o Justinově smrti.
"Jsou ze Zmijozelu. Co čekáš?" zeptal se James a nevšímal si pohledů, které po něm dívka vrhaly.
"Musím za Liz. Už by tu měla být." rozhodla s povzdechem Lili. "Myslím, že to teď bude náročné."
"Nikdo neočekává, že se z toho oklepe za dva dny." podotkl James laskavě a pohladil Lili po tváří.
"Já vím. Ale myslím, že to bude trvat... Dost dlouho. A když říkám dost dlouho, tak myslím dost dlouho."
"Nějak si poradíme. Od toho přeci přátelé jsou." pousmál se James.

Lili se snažila nevydávat žádný hluk, když šla do pokoje. Otevřela dveře, v pokoji byla tma. Že by Elizabet už spala?
"Pojď dál." ozvalo se ze tmy.
"Můžu rozsvítit?" zeptala se Lili opatrně.
"Samozřejmě, že můžeš. A přestaňte se mnou všichni mluvit jak kdybych byla na smrtelné posteli." Lili rozsvítila s omluvným výrazenm ve tváři. Elizabeth seděla ve výklenku u okna a dívala se z okna.
"Liz?"zeptala se Lili potichu. Podívala se na ní. Tváře měla mokré od slz. "Není to lehký, víš? Pořád mi to ještě nedochází. I když ta rakev, co jsem dneska viděla mi spíš potvrzuje to, že to je pravda." řekla chraptivým hlasem.
"Ach Lizi..." zašeptala Lili a přešla k ní.
"Nemůžu si zvyknout, že tu není. Že na mě nebude čekat a nedá mi pusu...." pokračova Liz ve svém monologu. "Už ho nikdy neuvidím. Už ho nikdy neobejmu. Bylo toho tolik co jsme měli před sebou, co jsme chtěli dělat. Plánovali jsme si společné prázdniny a chtěl... Říkal, že až skončím školu, nastěhuju se k němu a budu s ním bydlet." odvrátila od Lili tvář a znovu se zadívala ven. Lili před ní stála a nevěděla jestli ji má něco říct, dotknout se ji a nebo odejít.
Liz se k ní otočila zpátky. "Řekni mi, jak bez něj mám žít?" z očí ji vytrysklo několik slz. "Jak?"
Lili ji objala. "Já nevím, Liz." přiznala. "Já to vážně nevím."

Tu noc se žádný obyvatel hradu pořádně nevyspal. Na všechny jakoby skutečně dolehla hrozba hrůza, kterou kolem sebe Lord Voldemort šířil. Vědělo se o studentech, kteří přišlo o tety, strýčky, rodiče, sourozence... Ale ještě žádný z bradavických studentů nezaplatil stejnou cenu jako Justin. Všichni se pohybovali tiše, nepokřikovali na sebe ani se neusmívali.
V Mrzimorské společenské místnosti bylo přecpáno. Studenti si posedali kam se dalo. Do křesel a gaučů, na schody i na podlahu. Několik z nich, jeho kamarádů, promluvilo o tom jaký Justin byl. Pak všichni mlčky seděli a po nejedné tváři tekly horké slzy. Caroline seděla v rohu místnosti s obličejem schovaným v dlaních. Smrt Justina ač se nijak důvěrně neznali a nepřátelili ji velice zasáhla.
Dokonce ani Protiva se nevěnoval své oblíbené zábavě, vytáčet Filche či jiného obyvatele hradu k nepříčetnosti a mlčky se vznášel v Pamětní síni. V knihovně sedělo několik studentů, ale nikdo nepsal. Jen se dívala před sebe, do knih, ale nečetli. Všichni byli tou událostí otřesení.

Po týdnu se život v Bradavicích začínal vracet do normálu. Chodbami už bylo zase slyšet smích a hlasitý hovor, Protiva vyprovokoval Ufňukanou Uršulu a ta vytopila celé druhé patro. Snape visel ve Vstupní síni hlavou dolů (a nebyla to práce Pobertů) a někomu se povedlo upravit kožich Paní Norissové, takže byla pruhovaná jao zebra. Filch zuřil.
Elizabeth ty věci nevnímala. Stále se nevzpamatovala, dokázala se hodiny dívat na fotku sebe a Justina, byla pořízena zjara, seděli na školních pozemcích v trávě mezi petrklíči. Zubili se do objektivu, pak se krátce políbili a zase se smáli do foťáku. Chvíle kdy fotografie vznikla ji přišla nesmírně vzdálená. Všechno ji přišlo nesmírně vzdálené. Starosti jiných studentů zda se jim podaří složit zkoušky OVCE a kolik NKÚ získají. Nevnímala vzrušené šveholení třeťáků, protože byli v Prasinkách. Neslyšela ani zvučný šepot, který se rozezněl pokaždé když se někdy objevila. Pohybovala se jako tělo bez duše, všechno činila mechanicky. Vstát, nasnídat se, jít na vyučování, naobědvat se, udělat úkoly, umýt se, jít spát.
Lili ji byla věrným stínem a všude i doprovázela. Domlouvala ji, aby jedla. "Musíš se nasnídat." začala klasickou hádku Lili v pátek ráno.
"Nechci snídat."
"Nechceš snídat, nechceš obědvat, nechceš večeřet. Co chceš?" zeptala se s povzdechem.
Liz na ni pohlédla. "Umřít." řekla prostě.
"Elizabeth!" zaječela Lili. "Tohle se říkat nesmí!"
"A proč by se nesmělo? Lili, nemám důvod... Být tady."
"A co přátelé? Lizi, já...Uvědomuju si, že je to pro tebe hrozně težké a není snadné jít dál. Ale tím, že se vyhladovíš k smrti nic nespravíš. Podívej se na sebe, začínáš být kost a kůže! Všechno oblečení na tobě plandá. Nech toho a sněz alespoň jednu topinku."
Liz si topinku vzala do ruky, ale neukousla si. "Já to nezvládám, Lili." zašeptala.
"Můžu ti pomoct. Chci ti pomoct." zašeptala Lili a vzala kamarádku za ruku. "Ale musíš si nechat pomoct."
Elizabeth se hystericky zasmála. "Nejde o to, kdo mi bude nebo nebude pomáhat. Jde o to... Že bez něj to nezvládám."
Naproti se usadil Sirius a zaslech její poslední větu. "Elizabeth?" oslovil ji jemně. Podívala se na něj. "Nechci, aby to znělo necitilivě, myslím to v tom nejlepším světle a smyslu. Ale šestnáct let jsi zvládala žít bez něj. Tak to zvládneš i teď. Vím, že tě to hrozně bolí. Ale musíš jít dál."
"Děkuju za radu. Všichni víte jak mi je, ale když to tak dobře víte, poskytujete mi poněkud nelogické rady! Nemám chuť žít bez něj! Nemám chuť žít vůbec!" zase netknutou topinku zahodila a vyběhlaze síně.
Lili složila hlavu do dlaní. "Pěkně děkuju, Siriusi."
"Bylo to hnusný, já vím. Ale ona se nějak musí vzchopit. Jestli to bude za cenu, že mě bude nesnášet jsem ochoten to podstoupit."


"Lili, netvař se tak." zaúpěl James při pohledu na svou lásku.
"Jak?" zeptala se.
"Jako na pohřbu. Stačí že se tak tváří Liz. Ještě ty."
"Jamesi," ucedila Lili skrz zuby, " Elizabeth zemřel přítel jestli sis nevšimnul. Má právo se tak tvářit."
"Tobě snad nikdo nezemřel, ne?"
"Ne, ale soucítítm s ní."
James si povzdechl. "Zkus chvíli soucítit se mnou. A usměj se. Lili, už se vůbec nesměješ! Buď se tváříš přesně jako teď, nebo pláčeš!"
Lili odvrátila pohled. "Není moc důvodů k smíchu."
"Vždycky je nějaký důvod k smíchu." ohradil se James a vzal ji za ruku. "Já vím, že teď nejsou lehké časy... Ale musíme se snažit. A jestli jednou chceme Pána Zla porazit, nářkem se nám to asi nepovede."
Lili trošku povytáhla koutky. "Tvou povahu bych chtěla mít." zašeptala nakonec a opřela se Jamesovi o hrudník. "Já vím, že je to se mnou těžký."
"Ty mi za to stojíš." odvětil James a políbil ji do vlasů. "A neboj se. Všechno společně zvládneme."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Asnazu milující Aff Asnazu milující Aff | Web | 20. května 2011 v 14:33 | Reagovat

nádherná kapitola, sice je smutná, ale nadávat ti určitě nebudu :D
jinak to co řekl Sirius Liz je něco podobného, co řek Damon Stefanovi :D ale ten řekl: "Dělám všechna ta rozhodnutí života a smrti, zatímco ty se staráš o kolaterární škody. Dokonce ji i nechám nenávidět mě za to, ale na konci dne to budu já, kdo ji udrží naživu." :) jen se mi líbila ta podobnost :D

2 Prongs-SB ♥ Prongs-SB ♥ | Web | 20. května 2011 v 14:51 | Reagovat

To je opravdu překrásná kapitola. Je smutná to ano, ale to se dalo čekat. Za co by se ti ale mělo nadávat? Tohle je prostě...já nemám slov! :-) chtěla bych umět psát jako Ty. Chudáček ta Elizabeth, kdyby do mě někdo furt takto rýpal, asi bych se už dávno psychicky zhroutila... Snad to nějak přejde....hrozně se těším na další kapitolu :-)

3 Káťule - SB Káťule - SB | Web | 20. května 2011 v 15:08 | Reagovat

tak můj názor na tvé povídky znáš...a stále se nezměnil :-)...tahle kapitola je úžasná, ale zase smutná...i když, u téhle povídky bych nečekala nic moc veselého - takovou krátkou chvilku po Justinově smrti...je to nádhera ;-)

4 Seryn Seryn | Web | 20. května 2011 v 16:01 | Reagovat

smutná ale krásná kapitola.. vím že je to enom chvilka ale Liz se musí vzchopit! těším se na pokračování :-)

5 °Alex °Alex | Web | 20. května 2011 v 16:18 | Reagovat

Trochu nezvyk, že Dumby hovorí Voldemortovi "pán Zla".
James má pravdu. Liz sa musí spamätať! :)

6 Lily Lily | Web | 20. května 2011 v 18:41 | Reagovat

přide mi trochu přehnané, že by celý hrad truchlil týden, viz, smrt diggoriho, ale jinak skvostně napsané

7 drow drow | Web | 20. května 2011 v 20:43 | Reagovat

souhlasím s Lily...pamatuju si, když u nás na škole umřel jeden kluk a ti kdo ho neznali to skoro nezaregistrovali...ale stejně, moc pěkná kapitola :)

8 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 21. května 2011 v 8:31 | Reagovat

[7]: souhlasím není snadné se vzpamatovat ze smrti

9 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 21. května 2011 v 9:07 | Reagovat

Souhlasím s Jamesem, ale i s Lily... doufám, že to Liz neudělá... 8-O

10 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | 21. května 2011 v 14:34 | Reagovat

Sirius opravdu ví, kdy má něco plácnout :D  no jo chlapi...

11 Pink.Queen Pink.Queen | Web | 21. května 2011 v 21:43 | Reagovat

nádherná kapitola... sice smutná, ale chápu to, po tom co se odehrálo v minulých by bylo trošičku blbý, aby padaly nějaký fórky. Chudák Lizi... doufám, že se vzchopí! :)

12 Luckie Luckie | Web | 22. května 2011 v 1:13 | Reagovat

já budu brečet :-)

13 Black Black | Web | 22. května 2011 v 21:26 | Reagovat

Liz sice lituju, ale Sirius má recht, 16 let žila bez něj, dokáže to i dál, i když to bude chtět dost odvahy a práce. Líbí se mi to;)

14 Anytt* Anytt* | 26. května 2011 v 17:24 | Reagovat

Nádherný jako vždy.. ale smutný :-(.. achjo už jsme zase neměla daleko k slzám... prosím veselejší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama