Květen 2011

28. Neměl jsi mě opouštět!

12. května 2011 v 19:10 | Alice Cullen-Hale |  For some it's just a game
Je mi líto, že Vás minulá kapitola zarmoutila, ale prostě to tak muselo být. Určitě budete namítat, že nemuselo... Ale muselo ;-) Tahle kapitola taky neoplývá vtipem, snad mi to prominete, ale jistě chápete, že potom co se stalo minule, nebude nikdo juchat ;-) Tak si to užijte a moc mi nenadávejte xD

"Siriusi! Siriusi!" Sirius společně s ostatními Poberty mířil na hodinu kouzelných formulí, když zaslechl Caroline.
"Ano?" otočil se dívka do něj málem narazila.
Měla trošku rozčepýřené vlasy a zmatený výraz. "Siriusi." zopakovala a zhluboka se nadechla.
"Co je?" Zeptal se starostlivě.
James pokrčil rameny a společně s Remusem a Petrem pokračoval v cestě.
"Něco se stalo!" vyhrkla Caroline.
"Upřesni to." požádal ji Sirius, nedbal na zvědavé pohledy ostatních, kteří mířili na první vyučovací hodinu a vedl ji do prázdné učebny.
Zavřel dveře a dostrkal ji k jedné lavici.
Caroline se posadila na desku stolu a položila si ruce na spánky. "Já vlastně nevím, ale od rána se u nás vypráví, že Justinu Oldmanovi se něco stalo!" vyrhkla.
Sirius ji popadl za zápěstí a donutil ji ruce stáhnout do klina. Jemně ji hladil po hřebetu ruky. "Klid, Caroline. Kdo a co říká?"
"Všichni, všichni z naší koleje. Justinovi něco stalo! On je v naší koleji dost oblíbený, není divu je milý." vyděšeně se rozhlédla. "A nevrátil se z prázdnin. Ani nebyl ve vlaku. Říkají, že je že je mrtvý!" do očí ji vrhkly slzy.
Sirius zavrtěl hlavou a pevně ji k sobě přitiskl.
Vyděšeně se schoulila v jeho náručí a potlačovala slzy. "Co když to je pravda?"
"To že tady není, nemusí znamenat nic hrozného. Třeba mu jenom ujel vlak."
"A co když ne? Říkají to úplně všichni!"
"Caroline, nikdy jsi nevěřila tomu co všichni říkají. Tak s tím ani nezačínej." napomenul ji Sirius.
"Tohle je jiné, než ty pomluvy ohledně tebe a Liz. Jiné než normální klepy co tu kolují. Siriusi, mám strach." zašeptala.
Siriuse přemohl cit k té malé a bezbranné dívce.
Znovu ji k sobě přitáhl. Šeptal ji do ucha slůvka něhy a útěchy.
Caroline se pomalu přestávla třást. "Asi jsem hloupá. Ale prostě mám takový pocit.Všichni mají strach."
"Nemusíš se ničeho bát." konejšil ji Sirius.
Vzala jeho tvář do dlaní. "Nebojím se o sebe."
Zasmál se tomu gestu. "Ani o mě ne."
Povzdechla si. "To si nejsem jistá." znovu se k němu přitulila. "Doufám, že tu co nejdřív objeví a řekne, že jen zaspal vlak." zavrtěla hlavou. "Promiň, jen tě otravuju."
"Ty mě nikdy neotravuješ. To si pamatuj."
Plaše se usmála. "Budu muset jít na hodinu."
Přikývl. "Zvládneš to?"
"Ano. Děkuju." zašeptala a políbila ho na tvář.
"Nemáš zač." zašeptal a sledoval jak odchází.

Unchained Melody (Righteous Brothers)

8. května 2011 v 13:53 | Alice Cullen-Hale |  Hudba
Úžasná písnička:-) Moc se mi líbí...

27. Zlé znamení? To určitě ne...

5. května 2011 v 18:38 | Alice Cullen-Hale |  For some it's just a game
"Ochladilo se." uznal Justin a podíval se na jezero. "Co to sakra je?" zašeptal.
Na vodě se objevovala ledová krusta.
"Tohle není jen změna počasí." řekl Ralph znepokojeně a vyskočil na nohy.
"Co se-" vzápětí Justin zmlkl.
Z lesa se vynořilo nejméně pět mozkomorů.
Ralph si vytáhl hůlku. "Co to znamená?!" zakřičel. "Expecto Patronum!" ze špičky jeho hůlky vyrazil stříbrný vlk a hnal se proti mozkomorům. "Znáš Patronovo zaklínadlo, Justine?"
"Nemůžu kouzlit, mám hlídáček!"
"Nech hlídáček, hlídáčkem a dělej!" okřikl ho Ralph. Na čele se mu perlil pot.
Justin se snažil vzpomenout na něco hezkého. Šťastného.
Ale nemohl na nic přijít.
Měl před sebou jen samé černé a smutné vzpomínky.
"Justine, dělej!" křikl Ralph. Záře jeho vlka už pohasíla.
Vzpomněl si na Liz.
Na svoji krásnou Liz.
Na Valentýna.
"Expecto Patronum!" zakřičel a z jeho hůlky vyrazil sokol. "Musíme pryč, Ralphe!" zakřičel.
"Kde je Johnn a Roger? Já je tady nenechám, nemíním odejít bez nich!"
"Třeba už jsou pryč! Expecto Patronum!" zakřičel Justin znovu, protože jeho patron se rozplynul.
"Johne! Rogere! Kde jste?" zvolal Ralph zoufale.
"Musíme pryč! Přemístíme se!" Justin natahoval ruku ke svému bratrovi.
Školením ohledně přemisťování ještě neprošel a tudíž byl závislý na něm.
Mozkomorové byli stále blíž.
"Mysli na něco šťastného, udržíme je od sebe!" poroučel mu Ralph a rozhlížel se kolem sebe.
"Ralphe, prosím! Musíme pryč!" křikl Justin.
Jeho patron se už zase rozplynul.
Nevěděl na co krásného by si ještě mohl vzpomenout.
"Dělej! Nového patrona!" zaječel Ralph. "Vyčaruj nového, není to tak těžké! Nesmíš podlehnout tomu, co kolem sebe šíří, rozumíš!"
Justin zavřel oči a vybavil si první polibek mezi ním a Elizabeth.
Všechna ta krásná slova, která si kdy řekli, všechny ty doteky, které si vyměnili.
"Expecto Patronum!" zahřměl a patron se objevil znovu.
"Dobře! Já se přemístím ke stanům a podívám se jestli tam nejsou! Vydržíš to?!"
Justin přikývl. "Ano. Ale pospěš si."
Ralph přikývl a s prásknutím zmizel.