Tak jak by někteří řekli " konečně" tu je další kapitola. Jo, já vím, dávala jsem si s ní na čas:-) Ale myslím, že to čekání za to stálo :-)
Remus, Sirius a Elizabeth se odplížili pryč.
"A teď máme dvě možnosti. Buď se Bradavice stanou svědky velkého řevu a zmrzačení, nebo jednoho sladkého usmíření." pronesl Remus a váhavě se otočil přes rameno. "Co myslíte? Proč s ním Lili chtěla mluvit?"
"Ten její výraz byl zvláštní. Takhle se tváří vždycky, když se něco povede. Ale taky se něčeho bála."
"Třeba vyrazila duši z Jessicy místo Jamese a teď se bojí, co na to Dvanácterák řekne." navrhl Sirius.
"Nedělej si z toho legraci, je to vážná věc. Oni se prostě musí dát zpátky dohromady. Patří k sobě."
"James ji řekne, jak to bylo a Lili mu odpustí. Možná ne dnes večer, ale odpustí mu a zase budou šťastný páreček. A hrome to už je tolik hodin? Ta hodina volna příšerně utekla! Musíme na jasnovidectví honem!" zajíkl se Remus při pohledu na hodinky.
"A co Lili s Jamesem?"
"To si musí vyřešit spolu. Nic se nestane, když přijdou o jednu náramně nudnou dvouhodinovku. A teď pojďme, nechci poslouchat ty kecy, že mám zastřenou auru a tuší nebezpečí." pronesl Sirius ponuře na adresu profesorky Trelawneyové a rozběhl se do schodů.