Září 2010

15. Přijetí

27. září 2010 v 16:07 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
A je tu další kapitolka:-) Objevili se tu prosby až začnu psát povídky Before the battle, ale jasně jsem napsala, že ta bude až dopíšu tuhle povídku.
Ale nebojte, brzo se nové povídky dočkáte... Teď si vychutnejte 15. kapitolu

Dveře se otevřely a vykoukly na nás plaché hnědé oči.
"Dobrý den, Esme!" zasmála se Alice a odhalila svoje běloskvoucí zuby.
Stiskl jsem ji ruku na znamení,aby přibrzdila. To že ti upíři žijí jako rodina neznamená, že po nás nevystartují.
Jsme na jejich území.
U jejich domu.
Žena otevřela dveře dokořán. Byla štíhlá, vyšší než Alice. Vlasy i oči měly karamelovou barvu a přestože teď byla velice překvapená a obličej se ji stáhl do zvláštní grimasy bylo mi jasné co se dá v její tváři vyčíst nejčastěji, láska a mateřskost. Tohle bylo ztělesnění laskavé a milé maminky.
"Vy mě znáte?" Esme vykulila oči ještě víc.
"Ano, znám všechny." Alice se zeširoka usmívala. "Nechci být nezdvořilá,ale můžeme jít dál?" dodala jedním dechem.
"Ach, samozřejmě, samozřejme, jenom pojďte." ustoupila nám z cesty a nechala nás vejít do naleštěné předsíně vyvedené ve všech možných odstínech béžové.

"V kuchyni je Carlisle a Rosalie. Rose není zrovna dobře naložená, chybí ji Emmett. Carlisle má starost o Esme." zašeptala mi tak rychle, že jsem měl problém to všechno postřehnout.
Esme nás nemohla slyšet. S rozpačitým úsměvem nám pokynula dál a vedla nás do kuchyně.
Přesně jak předpověděla Alice.
Na rozdíl od své lásky jsem neměl ponětí jak jednotlivý členové rodiny vypadají, ale vzhledem k tomu, že Emmett a Edward byli na lovu nebylo těžké se dovtípit, který z těch dvou je Carlisle a kdo je Rosalie.
"Vítám vás tu. Jsem rád, že jste nás navštívili? Ale mohu vědět za jakým účelem?" zeptal se mile Carlisle a nabídl nám židle k sezení.

14. Tolik mě to mrzí....

25. září 2010 v 11:23 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Další kapitolka:-) Moc vám děkuji za veškeré hlasy v soutěži o nej celebritu! ( Kdo ještě nehlasoval a chtěl by může to udělat tady) A taky jste se ještě moc nevyjádřili k chystané povídce! Zde, chci slyšet vaše názory! ;-)

Stál jsem na místě neschopný pohybu.
Před několika málo okamžiky jsem si Alici vzal za ženu, byl jsem tak šťastný! A teď to totálně pokazím...Proč jsem se takhle vůbec choval?
Nenacházel jsem pro svoje chování vysvětlení ani omluvu.
Rozhlédl jsem se.
Pršelo čím dál tím hustěji a ochlazovalo se. Ne že bych zimu cítil. Ale v tuhle chvíli jsem měl pocit, že se topím v chladu. Alice tu nebyla.
Alice se trápila.
Mojí vinou.
Dal jsem se do běhu.
"Alice? Alice, kde jsi?!" volal jsem zoufale a snažil se zachytit její stopu.
Déšť mi to znemožňoval.
"Alice, lásko prosím? Někde tu určitě jsi, ukaž se! Prosím tě, Alice! Musím s tebou mluvit!" hulákal jsem.

Before the battle-info

23. září 2010 v 19:02 | Alice Cullen-Hale |  Before the battle
Je tu info k mojí nové povídce,ale platí to co jsem psala v článku Co nás čeká a nemine! Kapitoly k této povídce se tu budou objevovat, až dpíšu My little fairy.
Eclipse
Název: Before the battle

Počet kapitol: 10 (dokončená)

Hlavní postavy: Alice Cullen, Jasper Hale
Vedlejší postavy: rodina Cullenova, Bella Swan, vlkodlaci z La Push

Info: V Seattlu řádí armáda novorozených a Cullenovým je jasné, že se ji budou muset brzy postavit.
Jasper je tím, kdo je má vycvičit do boje a také tím, kterému se nelíbí představa, že jeho láska Alice půjde do boje.
Alici se zase nelíbí představa, že by se měla schovávat a jednoznačně to odmítá.
A jak se tváí ostatní členové rodiny před nadcházejícím bojem?
Povídka je psaná z pohledu Alice i Jaspera, každou kapitolu jeden pohled.
Alice
Vaše Alice Cullen-Hale

Bathory

23. září 2010 v 18:53 | Alice Cullen-Hale |  Filmy


http://img.movieberry.com/static/photos/24022/poster.jpg
Kdo by neznal pověst o Čachtické paní, která se koupala v krvi nevinných pannen? Můžeme sledovat osudy Alžběty Bathoryové v nejdražším středoevropském filmu, na jehož koprodukci se také spousta středoevropských států podílela. Alžběta podle pověstí zavraždila na 600 obětí, mezi kterými byly především mladé dívky a ženy, na svém slovenském sídle Čachtice. ( csfd.cz + moje úpravy)

13. No to snad ne?!

22. září 2010 v 18:56 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
V posledních dnech jsem docela vážně přemýšlela, že se na povídkaření vykašlu, protože to kopírování mých povídek mi fakt vadí.... Ale nakonec jsem si řekla, že to neudělám! Psát povídky mě baví a tak co bych dělala? Sušila si je doma v šuplíku?!
Ne, chci se s vámi o ně podělit a pokud ve svých komentářích píšete pravdu ( a věřím, že píšete) máte moje povídky rádi ( napsat rády by asi bylo výstižnější), tak proč vás trestat kvůli nějaký kre****m, kteří sami neumí nic napsat a tak prostě kopírují cizí díla a vydávají je za svoje? Jestliže od dnešního dne narazím na nějaký blog, kde je moje povídka uvedená beze zdroje či dokonce majitel měl tolik drzosti a napsal, že je to jeho povídka, blog nahlásím adminům, budu požadovat jeho smazání! A to myslím smrtelně vážně.... Nechci nikomu ubližovat tím, že jeho blog bude smazán, ale pochopte, že vy ubližujete mě, když kopírujete moje povídky a ještě je třeba vydáváte za svoje....! Takže doufám, že jsme si rozumněli....

Ale dost zbytečných řečí. Kapitola je tady a v plné kráse. A věnování? Vám všem...:-)

"Alice,prosím tě o čem to mluvíš, jaká rodina?" vůbec jsem nechápal co má na mysli.
"Jazzi," vzala moje ruce do dlaní "nejsem si tak úplně jistá jestli jsem to pochopila správně, ale myslím si, že bych mohla mít pravdu. Vidím upíry a oni, je to docela neuvěřitelné, ale oni žijí jako lidé."
"Jako lidé?"
"Žijí na jednom místě! Jeden muž pracuje v nemocnici jako lékař."
"To není možné." zarazil jsem ji. "Alice, jenom na to pomysli. Jako lékař?"
"Neuvěřitelné, že?" Byla nadšením bez sebe, ještě chvíli a asi začně poskakovat. "A ostatní chodí do školy, jenom jedna z žen zůstává v domě a zjevně ho upravuje a tak... Ještě je tam jedna dívka a dva chlapci."
Zavrtěl jsem hlavou.
Tohle bylo bláhové.
Takový klan?
Upíří jsou spíš samotářští.
Nanejvíš žijí se svým druhem.
Skupiny na Jihu se nepočítají, novorozenci jsou něco jako domácí zvířata, která se po čase zlikvidují. Tolik upírů pohromadě? A ještě žijících na jednom místě?
"To je nemožné."
Alice se zamračila. "Ty mi nevěříš, viď že ne?" optala se velice nebezpečným tónem.
Vzal jsem ji kolem ramen. "Samozřejmě, že ti věřím, lásko! Ale musí to být... Nevím jak ti to vysvětlit, ale... Je nemožné, aby žili jako nějaká lidská rodina."
"Když to vidím, tak to asi možné je. Ale nenechal jsi mě domluvit. Myslím si, že je vidím z toho důvodu, že budeme patřit k nim. Že by jsme se je měli vydat hledat!"

Tak to už byl vůbec nesmysl.
Nahlas jsem se to neodvážil říct, Alici jsem miloval a měl k ní velkou úctu,ale tohle bylo směšné. Upíří vydávající se za lidi? K čemu by jim to bylo?
"Z toho, že jsou nesmrtelní neskáčou radostí, tedy až na toho svalovce, ten si to vyloženě užívá, ale zřejmě to berou tak, že společně to dokáží zvládat. Podporují se, milují... Je to rodina, Jazzi."
"Alice, upíří nežijí v rodinách. Maximálně tak ve smečkách."
Zavrtěla hlavou a stála si na svém. "Oni jsou jiní. Já to přeci musím vědět."
"Taky nejsi vševědoucí." upozornil jsem ji.
"Samozřejmě, že nejsem!" Bylo vidět, že se ji moje připomínka dotkla. "To jsem nikdy netvrdila a ani netvrdím! Ale kdybys je taky viděl, Jaspere. Jsou spolu šťastní. Budeme k nim patřit a bude to skvělé."
"Trochu o tom pochybuju."
"Nechceš je jít hledat? Já věřím tomu, že by jsme s nimi byli šťastní. Oba dva."

52.Diplom

19. září 2010 v 14:23 | Alice Cullen-Hale |  Diplomy

imagebam.com

Co nás čeká a nemine....? :-)

18. září 2010 v 18:14 | Alice Cullen-Hale |  Informace
Alice
Zdravím, všechny zdravím. Uznala jsem, že nastal čas vám oznámit co se na blogu bude dít. Tak se připravte jdeme na to!

1) Už nějakou dobu přemýšlím nad novým desingem. Ještě si nejsem jistá jestli ho změním a pokud ano tak nevím jak bude vypadat ten příští. Proto změna desingu je záležitost dlouhodobá. Můžete psát své návrhy s kým by dess měl být.
2) Asi si protřídím SBénka. Ještě nevím jestli udělám klasický zápis nebo se sama rozhodnu které SB smažu a které si ponechám..
3) Velkým tematem jsou povídku.
Počítám s tím, že během října bych mohla dopsat povídku My little fairy.
S povídkou Nový život to bude běh na delší trať, kdy bude končit ta je ve hvězdách. Ale mám tu info ohledně nových povídek.
Budou dvě. Jedna povídka se tu objeví krátce před Vánoci (já vím, je to za dlouho,ale prostě to sem píšu už teď) a bude o Pobertech a myslím si, že se můžetě těšit na velkou dávku legrace. A druhá povídka by se tu mohla začít objevovat po skončení kapitolovky My little fairy a hádáte správně bude o Alici a Jasperovi, nejspíš mám vymyšlený i název. Pokud chcete dám sem o ní info,ale kapitoly budou až po skončení My little fairy, dřív ne.

12. Důležitá věc

17. září 2010 v 17:23 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Další kapitolka:-) Snad se vám bude líbit, nezapomeňte na komentáře;-)

Odvedli nás z lesa, běželi jsme přes pole a za chvíli jsme uviděli oprýskaný domek.
"Je opuštěný a tak jsme se ho ujali. Zvenku vypadá nic moc, ale zevnitř jsme si ho uzpůsobili." vysvětlila Charlotta.
Takže už se nestěhujete z místa na místo?"
" Ne, ne, stále jsme nomádi. Ale tak na týden dva tu většinou zakotvíme. Je to tu tak krásné."
"To je." souhlasila Alice a vzala mě za ruku.

Domek nebyl velký. Malý obývací pokoj s krbem, ve kterém vesele praskal oheň, konferenční stolek a gauč. Z koupelny si udělali šatnu a a pak tu byla ještě ložnice.
"Fajn. My s Alicí se zavřeme tady," postrkovala Charlotta mou budoucí ženu do šatny "a vy můžete zůstat tady. Vyberte nějaké oblečení, ano?" hodila po nás několik ramínek s oblečením a potom zabouchla dveře.
"Dobře, Jazzi, zkusíš tohle?" Peter mi podával kalhoty a sako. "Necháš si svou košili nebo chceš taky půjčit?"
"Ne, v pořádku. Myslíš, že Alici bude něco z Charlottiných věcí?"
"Je maličká, že?"
"Ale kouzelná." zašeptal jsem s úsměvem a zapínal jsem si sako.
"Je dobře,že jste se našli. Myslím, že jsi někoho jako ona potřeboval."
"S ní je všechno tak jiné!" povzdechl jsem si. "Zapomínám na to co jsem zažil na Jihu a s Mariou... Žiju přítomností. Nevzpomínám. Soustředím se jenom na ni." usmál jsem se.
"To je dobře, kamaráde, to je dobře. Teď si musím vymyslet řeč." zamyšleně začal přecházet kolem a mnul si bradu.
To dělal vždycky když nad něčím přemýšlel.

11. Staří přátelé

14. září 2010 v 20:01 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
A nová kapitolka je na světě :-) Tak si hezky počtěte a pomalu a jistě se můžete těšit na novou povídku!:-)

"Alice?" Už jsem nedokázal dál mlčet. Musel jsem tu otázku vyslovit nahlas.
"Copak je?" Alice se přestala věnovat obrovské kupě oblečení, kterou nashromáždila a tázavě se na mě zadívala.
Vzal jsem ji za ruce. "Alice, lásko já...."
Povytáhla obočí. "Ano?"
"Chtěl bych... Já... Vezmeš si mě?" vyletělo ze mě rychlostí světla.
Alice vykulila oči a pootevřela pusu. "Víš, že jsi mě asi poprvé za věčnost překvapil?" vysoukala ze sebe a pak mi skočila do náruče. "Vezmu si tě. Moc, moc ráda, si tě vezmu."
Zatočil jsem se s ní. "Já tě miluju."
"Já tebe taky." laskavě se zasmála a potom zamrkala. "A kdy to spácháme?"
"Spácháme co?"
"Tu svatbu přeci." zvonivě se rozesmála, byl to zvuk, který mě hladil po duši.
"Třeba hned?"
Zamyslela se. "Nezní to vůbec špatně, ale..."
Postavil jsem se za ní a dlaněmi jí objížděl obrys ramen, postupaval jsem k pažím. "Ztratila jsi nit?" zašeptal jsem ji těsně u ucha.

Secrets ( OneRepublic)

11. září 2010 v 9:46 | Alice Cullen-Hale |  Hudba
Velké díky patří Luďce, která do komentářu napsala odkaz na tuhle dokonalou písničku, která se objevila ve filmu Čarodějův učeň. Díky Luďko!

Já tu písničku žeru:-)