Srpen 2010

Už je to tady ;-)

31. srpna 2010 v 16:30 | Alice Cullen-Hale |  Informace
.....
A nemám na mysli nic jiného než školu. Někdo se těší, někdo ne.
Já docela jo-ne, nejsem šílená. (teda jsem,ale v jiných životních oborech:-)) Ale jde o to, že nastupuju do prváku, na střední školu, novou školu... A na základce to moc růžové nebylo, příšerné vztahy ve třídě, psychická šikana a tak, no ale to je jedno. Zítra mě čeká nový začátek:-)
Takže se nedá říct, že se těším přímo na školu, šprtání se pouček do fyziky, vstávání v šest ráno to mi fakt nesházelo. (dneska jsem světila poslední den prázdnin a spala až do jedenácti dopoledne:-)) Ale jsem zvědavá na nové spolužáky, učitelé, předměty... (víte že mám učebnici na výtvarku? :D Dějiny výtvarného umění. Už jsem do ní nakoukla a vypadá to docela dost zajímavě)

Každopádně vám všem přeju do nového školního roku jenom to nejlepší. Ať už jdeme do první, páté, deváté třídy, nebo stejně jako já nastupujete do prváku nebo naopak budete maturovat...
Prostě ať vás čeká jakýkoliv ročník, na jakékoliv škole, přeju vám pevné nervy k učení, samé krásné známky, pokud vás čeká nová škola, tak ať do třídy hezky zapadnete, chytnete nějaký dobrý kolektiv, hodné učitele... :-) Prostě všem jenom to nejlepší:-)

Jak aktivní nebo neaktivní blog bude nedokážu říct, ale rozhodně nekončím, budu přidávat když budu mít čas, takže prosím SB aby se nezlobily když třeba nebudu komentovat tak často jako dosud a že třeba články budou méně často. Ale budu se snažit:-) Takže se prozatím loučím, užijte si zbytek prázdninové dne jak nejlépe umíte a zítra vykročte tou správnou nohou!
Vaše Alice Cullen-Hale

9. Láska

30. srpna 2010 v 8:54 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Musím říct, že jsem chvíli váhala, jestli sem nemám dát raději kapitolu k Novému životu.
Ale nakonec jsem se rozhodla pro My little fairy.
Doufám, že máte radost... A pořádně si tu kapitolu užijte.


Musím odejít.
Neměl jsem sílu podávat ji nějaké vysvětlení, jít ji hledat do lesa, kam se vydala na lov.
Už ji nemohu vidět, nedonutil bych se odejít.
Chovám se hrozně.
Opuštím ji jako ty novorozené, zanechám ji samotnou, zmatenou, ale já sám nejsem dost silný na to abych ji dokázal být nablízku, když ji nemoho mít tak jak chci.

"Ty mě opouštíš?" ozvalo se kus ode mě. Alice seděla na vyráceném kmenu, oči měla v zajímavém okrovém odstínu. Ještě pořád nevymizela rudá barva, ale už převládala hnědá.
Tak krásné oči. Jak jsem zjistil dokázaly metat blesky, ale i laskavě hladit po duši.
Tak tohle mi opravdu chybělo.
Zbaběle jsem se zkoušel vyplížit z místa kde jsme momentálně zůstavali a ona mě přistihne.
"Totiž já jsem... Ehm, chtěl jsem jenom jít na lov." Zalhal jsem strašně nepřesvědčivě.
"Opravdu? Tak proč vidím sama sebe opuštěnou uprostřed lesa a tebe schovaného v nějakém špinavém kanálu? Myslela jsem, že ti na mě záleží." zašeptala vyčítavě.
Kdybys jen věděla jak moc mi na tobě záleží. "Já..." sklopil jsem hlavu, neschopen dát ji odpověď.
"Jaspere, proč si myslíš, že tě nemám ráda?" Hlas ji hořel lítostí.
Překvapeně jsem se na ni podíval.
"Ty si myslíš, že tě nemiluju?" zašeptala.
Teď jsem na ni doslova zíral, div jsem nepootevřel pusu.

49 a 50 diplom

28. srpna 2010 v 18:03 | Alice Cullen-Hale |  Diplomy

8. Bolest

28. srpna 2010 v 11:00 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Ahoj lidi, přináším vám novou kapitolu! Doufám, že máte radost! Jinak jste si asi všimli, že blog je trošku neaktivní,ale má to hned dva důvody.
Jednak jsem byla celý týden pryč a potom nás nějak zlobí internet, pořád mi vypadává připojení a když už se konečně připojím jde to neuvěřitelně pomalu.
A je to i malá příprava na školní rok:-)
Ne, nebudu vás strašit,ale od prvního září je ze mě oficiálně středoškolačka (Já sama tomu pořád tak nějak nevěřím) A nevím kolik budu mít času!
Samozřejmě blog bude fungovat nadále, ale nevím jak často budou články. Ale to se všechno uvidí.
Teď kapitolka :-)

"Tak to zkus, prosím už jsem na to asi kápla." Alice kolem mě nadšeně poskakovala.
Uběhly tři měsíce od chvíle kdy se ke mně vrátila a já měl pocit, že už uběhl nejméně rok. Čas s ní tolik letěl!
Pořád měla nějaké otázky, pořád byla něčím tak upřímně nadšená a zaměstnaná.
A já se královsky bavil, když jsem ji jenom pozoroval.
Zjišťovala jakou má sílu, co všechno dovede a posledních pár dní se zabývala svým darem, vizemi. Toužila příjit na to, co je jejich podstatou. Na základě čeho vlastně vidí budoucnost.
"Dobře. A co mám udělat?" optal jsem se s úsměvem.
"Prostě se pro něco rozhodni."
Povytáhl jsem obočí. "Jak rozhodni?"
"Prostě se rozhodni že něco uděláš. Já nevím třeba, že mi dáš pohlavek."
Zavrtěl jsem hlavou. "To bych ti nikdy neudělal, Alice. To snad víš."
"Počkej zítra nebo pozítří. Divím se, že ti ještě nelezu na nervy."
"Alice, ty si myslíš, že bych ti ublížil?" Nedal jsem se odbýt.
Pousmála se. "Vím, že bys mi nikdy neublížil."
"Nikdy bych ti nic neudělal. A zabiju každého kdo by se kdy pokusil ti nějak uškodit."
Rozpačitě si odkašlala. "To rozhodnutí." poprosila mě a pohledem uhnula jinam.
Zamyslel jsem.
Mám se k nečemu rozhodnout?
Dobře, tak tedy...

7.Dar

23. srpna 2010 v 10:23 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Dostáváme se k nějaké akci :-)
Snad se vám to bude líbit!

Otočil jsem se a kdyby to bylo možné tak jsem dostal infarkt.
Přede mnou stála Alice, v obličeji velice rozpačitý výraz a zřejmě si nebyla jistá co má udělat. Chvíli se mi dívala do očí a potom uhnula pohledem.
Nadechl jsem se, chystal se ji podat spousty vysvětlení a omluv, ale ona mě předběhla. "Myslím, že to nebude třeba.. Víš abys chodil na ten konec světa. Když jsem tady."
"Alice kde ses tu vzala? A co všechno jsi slyšela?" Polilo mě pomyslné horko, když jsem si představil, že slyšela každé moje slovo. Nestyděl jsem se za svoje city k ní a vykřikoval jsem, že bych si přál aby mě slyšela, ale byla to pravda jenom zpoloviny. Chtěl jsem se ji omlouvat, odprosit ji klidně na kolenou a nevím co ještě...
"Slyšela jsem všechno. Já vím, že se nemá tajně poslouchat, ale ty jsi mluvil velice poutavě a nechtěla jsem ti to toho skákat. Omlouvám se."
"Omlouvat bych se měl já tobě. Za to co jsem ti provedl."

Čarodějův učeň

22. srpna 2010 v 10:49 | Alice Cullen-Hale |  Filmy
http://www.dvdedice.cz/data/32/carodejuv-ucen1290735132_big.jpg
Balthazar Blake (Nicolas Cage) je čarodějným mistrem, který se v současném Manhattanu snaží ubránit město před svým úhlavním nepřítelem Maximem Horvathem (Alfred Molina). Balthazar na to ale sám nestačí a proto vyhledá pomoc Davea Stutlera (Jay Baruchel), zdánlivě obyčejného člověka, který v sobě ale ukrývá netušené možnosti, a učiní z něj navzdory jeho pochybám svého učně.

6. Já se nevzdám!

20. srpna 2010 v 12:41 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Chtěli jsme tuhle povídku máte ji mít:-)

Zůstal jsem stát uprostřed lesa, sám jako kůl v plotě.
Myšlenky mi zmateně vířily hlavou a já neměl ponětí co si počít.
Mám se za Alicí vydat? To bych měl, mohlo by se ji něco stát, potkat jiného upíra, který by ji ublížil, odvedl ji sebou. A navíc ona nezná pravidla a ani neví nic o sobě, neví co dokáže, mohla by někoho zabít, před zraky ostatních lidí a Volturiovi by ji zničili! A to nesmím dopustit.
Ale ona tak křičela, křičela, že už mě nikdy v životě nechce vidět.
Neměl bych se stavět proti jejímu rozhodnutí. P
řestože to moje dávno mrtvé srdce tříští na miliony kousků, pokud si to nepřeje, už nikdy se před ní neobjevím.

Vydám se na cestu?
Ale kam?
A proč bych měl někam cestovat?
Nechci nic...
Jenom Alici, maličkou rozkošnou Alici.
Dal bych všechno za to,aby tu byla semnou, aby mě milovala. Ale láska se nedá koupit, láska se nedá vyprosit. Buď tu je a nebo není.
A ona mě nemiluje. Ba co víc, ona mě nenávidí, za to že jsem ji proměnil.
A má na to plné právo.
Vzal jsem ji přeci život, vyrval od rodiny, která ji ale chtěla ublížit! Jak by s ní zacházeli v tom sanatoriu?
Sanatorium, jak vznešený název.
Napadlo mě hodně jiných pojmenování a mezi nimi i středověká mučírna.
Pokud nebyla zcela jasná diagnóza například chřipka nebo něco jiného člověk byl prostě špatný, vadný. A vyhánělo se to z něj nejrůznějším týráním.
Čarodějnické procesy ve středověku byly proti některým praktikám, které se využívaly teď lázeňskou procedurou.
A to mělo potkat Alici? Ne, to je nepřípustné. Ale vysvětlete ji to.

Možná jsem ji zachránil.
Ale třeba taky ne.
Třeba jsem ji ublížil.
Sám jsem tohle všechno nenáviděl. Život na lidské krvi, svůj dar, svoje jizvy, to co jsem zažil...
Neustále se mi vracely ty hrůzné vzpomínky z Jihu, nemohl jsem je vymazat z hlavy. Viděl jsem vyděšené oči žen a dívek, které byly také proměněny, aby bojovaly, cítil jsem ten děs, který prožívaly když mě jenom viděly.
Cítil jsem bolest mužů, když jsem rval jejich těla na kusy.
Nemohl jsem zapomenout na puch pálených těl....
A do tohohle světa jsem tu drobnou dívku přivedl?
Ano, tady se sice nebojovalo. I tak byl náš život plný násilí a krve.
Co jsem to udělal? Jak jsem to mohl udělat?
Sám sobě jsem tvrdil, že Alici miluji.
Ale to asi těžko, když jsem ji takhle strašně ublížil.
Chápu, že mě tak nenávidí.

Jasper v Eclipse

19. srpna 2010 v 20:23 | Alice Cullen-Hale |  Zatmění
Eclipse
Tady je i Emmett, Alice a Carlilse...Ale stejně ten Jasper:-) Jak je mu to sluší....
( Další fotky v článku + můj dotaz)

5.Zklamání

17. srpna 2010 v 13:05 | Alice Cullen-Hale |  My little fairy
Původně jsem vás chtěla ještě trošku napínat... Ale nakonec jsem si řekla, že vás nebudu dál trápit.
Další kapitola k My Little fairy, snad se vám bude líbit!

Alice bezvládně ležela na zemi, už pár hodin ze sebe nevydala ani hlásku, prostě jen ležela, rty pevně stisknuté k sobě z očí ji tekla jedna slza za druhou. Snažila se vůbec nehýbat,ale několikrát se bolestně zkroutila v křeči. Její emoce vypovídaly o tom jak hrozně trpí.
Kdybych ji tak mohl pomoct!
Manipuloval jsem s jejími emoce, aby se cítila lépe,ale moc to nepomáhalo.
Proměna je nejspíš to nejkrutější co se dá zažít.

Po nekonečných třech dnech, po těch nekonečných hodinách, mučivých minutách začalo její srdce tlouct jako splašené, jako kdyby ji chtělo vyskočit z hrudi...
Až se zastavilo.
Navěky.
Alice ještě několik minut setrvala v nemožně zkroucené pozici a pozvolna si uvědomovala, že bolest která ji tolik sužovala je pryč. Zmateně zamrkala a otevřela oči, už nikdy nebudou mít tu smaragdovou barvu.
Měly ten nejzářivější odstín červené jaký jsem kdy viděl a že jsem měl tu čest s mnoha novorozenými upíry. Pokožku měla bílou jako porcelán. Tak překrásná!
Jako víla...
Maličká a dokonalá víla.

48.Diplom

15. srpna 2010 v 12:12 | Alice Cullen-Hale |  Diplomy
Dostala jsem diplom za tipovačku:-) Díky!