Červen 2010

Když skončí bitva a my se ohlédneme lecos pochopíme

30. června 2010 v 15:05 | Alice Cullen-Hale |  Jednokapitolové
Tahle povídka je velice osobní. Je plná emocí a vzpomínek.
Ti kteří si to přečtou to třeba tak vidět nebudou,ale pro mě to tak je. Ti o kterých se tam píše si to stejně nepřečtou.
Vám moji milí návštěvníci blogu ty jména asi moc neřeknou,ale... Musela jsem to zveřejnit. Je to takové moje osobní loučení se základní školou.


Konec.
Konečně přišel ten vytoužený konec, to něco, co jsem očekávala celých deset měsíců.
Skončilo to.

Základní škola. Už se tam nikdy nevrátím, už nikdy nevkročím do proskleného vestibulu, plného nástěnek a neuvidím našeho školníka jak se svýma ospalýma očima rozhlíží a kontroluje zda se nedějí žádné nepravosti.
Už nepozdravím svoje malé kamarádky z páté třídy a maličká Nika, kterou za školní taškou ani není vidět mi už neskočí do náruče.
Škola jde dál, ale já už tam nepatřím. Někoho tam čeká poslední rok, další teprve přišli a vystrašeně hledí na všechny co prochází okolo a s posvátnou bázní naslouchají slovům učitelek.

44.Diplom

27. června 2010 v 10:31 | Alice Cullen-Hale |  Diplomy

Bude někdo číst další povídku?

25. června 2010 v 13:56 | Alice Cullen-Hale |  Informace
Ano, jsem v takové rozverné náladě a tak jsem si řekla " Proč se nepustit do další povídky, jejíž námět se mi už nějakou chvíli rýsuje v hlavě."
Vím, že mám rozepsanou povídku Beuty and Joker a zítra bude první kapitola k povídce Nový život
Ale tiše doufám, že bych zvládla ještě povídku třetí:-) Budou prázdniny, volnější tempo, nebudu se muset učit,ale budu moct v klidu psát...Takže co by jste řekli na další povídku? A o čem?
No můžete hádat....

Forrest Gump

25. června 2010 v 13:44 | Alice Cullen-Hale |  Filmy
http://domaciukol.eblog.cz/wp-content/uploads/eblog.cz/domaciukol/forrest-gump_3.jpg
Forrest Gump, typický obyčejný muž, který od dětství dělal, co se mu řeklo; do života si tak odnesl několik ponaučení své pečlivé maminky a osvědčené pravidlo, jež se mu hodí mnohokrát v nejrůznějších situacích: když se dostaneš do problémů, utíkej. Forrest se proutíká školou, jako hráč amerického fotbalu i univerzitou, potom peklem vietnamské války a zoufalstvím nad matčinou smrtí. (csdf.cz + moje úpravy)

13. Bráško? Mám prosbu!

25. června 2010 v 13:28 | Alice Cullen-Hale |  Beauty and Joker
Vzhledem k tomu, že mám dosti dobrou náladu napsala jsem další kapitolku :-) Užijte si ji!

Upíral jsem na svého anděla oči a čekal co řekne. V duchu jsem se modlil, ať mě neodmítne, to bych neunesl. Kdokoliv na světě by mi mohl ublížit jak by chtěl, ale nic bych necítil. Ale teď v tuhle chvíli mi mohlo ublížit jedno, jediné slůvko, které se Rosalie chystá pronést.
Oči se ji leskly a rty chvěly. Nakonec se tvář roztáhla do nádherného úsměvu. "Ano." zašeptala. "Vezmu si tě. Moc ráda."
Neudržel jsem svou radost na uzdě, vyskočil jsem a políbil ji na každé místečko, na jejím dokonalém obličeji.
Smála se, polibky mi opětovala. "Neměl bys mi spíš nasadit prstýnek?"
"Na to dojde." ujistil jsem ji a naposledy ji dlouze políbil. Potom jsem vyndal prstýnek a navlékl jej na její prst. Padnul jako ulitý.
Zvedla ruku a pozorně si prstýnek prohlížela.
Objal jsem ji. "Jak se ti líbí?"
"Je překrásný. Nikdy ho nesundám." Slíbila mi.
"To doufám. Taky je to na věčnost."
"Nic jiného si nepřeju."

Třídění SBéček

24. června 2010 v 15:44 | Alice Cullen-Hale |  Informace
Uděláme si pořádek v SBéčkách, co vy na to?:-) Podle mě to potřebuju jako sůl, protože SB mám hodně,ale chodí jich ke mě jenom pár....Takže se zapisujte!

1) Přezdívka
2)Blog
3)Chcete zůstat SB
4) O kom / o čem mám přidávat články / nepovinné/

Rovněž se můžou zapsat blogaři, kteří by chtěli spřátelit:-) Ale upozorňuju, že nespřátelím s každým, spřátelím jen s blogy, které mě nějak osloví, jejich zaměření se mi bude líbit:-) Tak se zapisujte:-)

12. Vezmeš si mě?

24. června 2010 v 15:16 | Alice Cullen-Hale |  Beauty and Joker
Na kapitolu jste opět museli nějakou tu chvíli čekat, ale konečně je tu. Je trochu kratší a snad mě nepřerazíte za ten konec:-D
Jinak podle názvu vám je asi jasné o co tam půjde a není třeba nic dodávat... Užijte si to!
A také děkuji za veškeré gratulace k prvním narozeninám blogu :-) Moc mě to potěšilo!

Prsten byl dokonalý. A dokonale zavřený v krabičce.Jestli ta krabička nepůjde otevřít vím proč. Prstýnek do ní dával Carlisle a zvláštně se u toho šklebil. Možná zalepil krabičku vteřiňákem. U něj nikdo nikdy neví.
"A už víš jak ji požádáš aby se stala tvou ženou?" zeptal se aniž by odrthl oči od silnice.
"Něco si vymyslím. Než dojedeme domů to je tak pět minut to stihnu."
"Emmette, dovol abych ti poradil. Já už s tím mám zkušenost. Mělo by to být především romantické. Chápeš, každá žena má ráda romantiku."
"Každá žena možná, ale Rose ne."
"Emmette!"
"Carlisle, nezlob se na mě, ale Rosalie miluje romantiku asi stejně jako Edwarda."
"Podle Edwarda tohle nemůžeš posuzovat."
Povzdechl jsem si. A bude mi do toho kecat a bude. "Nevšiml sis jak se před měsícem tvářila když Edward recitoval verše toho... Toho spisovatele, co nevím jak se jmenoval?"
"Sám víš jaký má s Edwardem vztah. Bude proti všemu co udělá on. Ale kdybys ji recitoval ty..."
Už jsme byli u domu.
Vystoupil jsem a rozcuchal Carlisleovi vlasy. "Udělám to po svém." ujistil jsem ho a mířil dovnitř.
"Pro mě za mě.. Ale příště mi necuchej vlasy!"
"Jak chceš tatíčku!" zvolal jsem vzletně a vstoupil do obýváku.

Rose a Esme seděly na gauči a o něčem zapáleně diskutovaly. "Zdravím slečny!" smekl jsem imaginární klobouk.
"Emmette!" rozzářila se Rosalie.
"Máš pro mě několik málo minut?" zeptal jsem se.
"Pro tebe vždycky."
"Esme abys tu nebyla osamělá... Dole je Carlisle a je nešťastný."
Esme se narovnala jako když spolkne pravítko. "Stalo se mu něco?"
"Jo." zašklebil jsem se. "Má rozcuchané vlasy."
Esme zakoulela očima a pak se zasmála. "Tak já ho jdu učesat."
"Nebo ještě víc rozcuchat." zašeptal jsem.
Esme mi zahrozila. "Já slyším dobře! Mimochodem ne abyste se ometali kolem Edwardova pokoje!" rozkázala nám a odešla za Carlislem.

Vzal jsem Rose za ruku a vedl ji do svého pokoje. "Proč nemáme chodit k Edwardovi?"
Zasmála a nežně jakoby mimochodem mě pohladila po hřbetu ruky. "Asi se nějak nepohodl s Alfonsem a teď to tam zrovna nevoní."
Ušklíbl jsem se. "Asi ho v poslední době zanedbával."
"Kdo koho? Edward Alfonse nebo Alfons Edwarda?"
Znovu se zasmála. "To se budeme mset zeptat. Ale potom co se oba dva vykoupou. Na co mě vlastně chceš zeptat?" vrátila se k původnímu tématu, od kterého jsme dosti odbočili.
Otevřel jsem dveře od pokoje. "Račte dál, krásná slečno."
Vešla a zvědavě na si mě měřila. Věděla že mám něco za lubem. Ale netušila co.
Asi bude koukat.
"Takže?" řekla tichým hlasem.
Pustil jsem její ruku. " Musíš vědět, že mám na srdci velice, velice důležitou věc."
"S největší pozorností jaké jsem schopna ti naslouchám." posadila se na kraj postele.
Ne, Rose." povzdechl jsem si. " Postav se."
Cože?"
Můžeš vstát?" zeptal jsem. Uznejte jak by to vypadalo kdyby seděla na posteli a já ji vkleče žádal o ruku? Něčeho takého by byl schopný Edward, možná Carlisle. Ale já ne. Rozhodně ne!
Byla zmatenější a zmatenější, ale poslechla mě. "Můžeš mi říct co se děje, Emmette?" Ničemu nerozumněla. Ale za chvíli to pochopí.

"Rose..."
"Nechápu to."
Dal jsem ji prst přes ústa. "Zkus chvíli mlčet, lásko. Protože jsme tak vážný jak už nikdy nebudu takže si to vychutnej."
Mlčky přikývla a sledovala mé počínání.
Poklekl jsem před ní. " Rosalie Haleová, od prvního dne víš, že tě miluju celým svým srdcem, který sice už dotlouklo, ale to je detail." kousl jsem se do jazyka, abych přestal takhle žvanit. Je to nesmyslné a hloupé. "Miluju tě, Rose. Vezmeš si mě?" Vytáhl jsem z kapsy krabičku s prstýnkem a otevřel ji.
Rose se rozechvěle nadechla. "Emmette," zašeptala...
( Jinak tady prstýnek, který Emmett vybral:-))

!!!Už rok jste vydrželi se mnou a mým blogem!!!:-)

22. června 2010 v 16:15 | Alice Cullen-Hale |  Informace
narozeniny
Ahoj, ahoj všem, všechny zdravím.
Dneska si asi neodpustím trošku těch sentimentálních řečiček, protože věřte tomu nebo ne, je to rok co jsem si založila blog!

Kiss:-)

22. června 2010 v 11:23 | Alice Cullen-Hale |  Zatmění
Lidi, mě to málem položilo:D Já už chci do kina, hrozně moc:-) Alice a Jasper forever!

11. Rozhodnutí

20. června 2010 v 11:50 | Alice Cullen-Hale |  Beauty and Joker
Vím, že mi to trvalo dlouho,ale nějak nemám čas:-( Tak snad budete s touto kapitolkou spokojeni...

Svítalo.
Leželi jsme přitulení k sobě, Rosalie klidně oddechovala, hlavu položenou na mém hrudníku a prsty mi pomalu přejížděla po paži.
Noc, která byla za námi byla prozatím tou nejlepší nocí mého upírského života. Nemohl jsem se nabažit jejich doteků, jejích rtů, jejího těla.
Byla tak dokonalá, byla moje a věděl jsem, že mě miluje. Stejně jako jsem miloval já ji.
A co je ještě lepší? Že to bude navěky. Nikdo nás nerozdělí, nikomu nedovolím, aby mi ji odvedl. Je moje.
Moje.

Jedním okem jsem stále hleděl na Roseinu krásu, ale druhým jsem si prohlédl pokoj, Vypadal jako když jím projde demoliční četa.
Postel byla na třísky, ze skříně kde měl Rose hordy oblečení zbylo několik prken. Naše oblečení by se dalo shánět leda tak po nitkách a jedna stěna měla vážně narušenou statiku. Ale celý dům to, doufejme, nezboří. To by nás asi Esme přerazila.
"Emmette?" zašeptal ten nejnádhernější hlas na zemi.
"Ano, lásko?"
"Miluju tě."
Zasmál jsem se. Za tuhle noc to řekla snad stokrát,ale byl jsem tolik rád. Mohla by to opakovat znovu a znovu a já bych byl pořád stejně nadšený. "Já tebe taky."
Jako kdyby naslouchala mým myšlenkou pochodům. "Navěky."
Políbil jsem ji a její slova potvrdil. "Navěky."