22. Ne bez boje

18. dubna 2010 v 10:13 | Alice Cullen-Hale |  You´ve kept me waiting
Podle komentářů u předchozí kapitoly jste byli hodně překvapení, že tím neznáným byla Maria a taky jste byli pořádně napjatí jak to bud pokračovat....Nebudu vás dál trápit,tady je další kapitola.

Jasper se pojednou přestal věnovat rozhovoru s Carlislem a Emmettem. "Alice?" zeptal se znepokojeně.
V duchu jsem zanadávala. Proč zrovna můj muž cítí emoce jiných? Někdy je to velice užitečné, ale teď momentálně mi to bylo ke škodě. Samozřejmě, že zaznamenal změnu mé nálady.
Všichni jsme byli vystresovaní, ale já jsem pocítila panickou hrůzu, nevýslovný děs. Tím neznáným upířím vrahem je Maria. A hlavně takhle běsní proto, že chce Jaspera zpět. Proto dělá ve městě takové zlo. Nejspíš už nás nějakou dobu sleduje a je si dobře vědoma, že já zjistím jako první co se děje, kdo je.
Byla velice inteligentní. A jak jsem viděla ve vizi i velice krásná.
Mocná soupeřka.



"Alice!" naléhal Jasper už zpola zpanikařeně. Pozornost mé rodiny se soustředila na mě.
"Alice, měla jsi viz...." začal Carlisle, ale já ho přerušila mávnutím ruky.
Maria již stojí před naším domem a čeká jenom na mě. Chce se mnou vypořádat a poté odvést Jazze. Dobře si to naplánovala. Ví, že Jasper mě neopustí. Ale když už nebudu existovat?
"To není důležité." zamumlala jsem a vstala. Zhluboka jsem se nadechla, tak jako to dělají lidé, když se chystají udělat čeho se obávají.
Ano, já se Marii obávala. V boji jsem proti ni neměla žádnou šanci. "Nic se neděje." zalhala jsem všem. "Jen mi dejte pár minut." dodala jsem a opustila místnost.
Na prahu jsem se otočila a zahleděla se do Jasperovi zmatené tváře. Já o tebe budu bojovat, lásko. Nevzdám se tě. Ne, bez boje. Blesklo mi hlavou a seběhla jsem dolů, než kdokoliv odhalí co mám v plánu.

Pomalým krokem jsem vyšla před dům.
Mezi stromy se bleskly černé šaty, do kterých byla oblečena. Jiste, že se mnou nechce mluvit na příjezdové cestě, na očích a blízko celé mé rodině.
Následovala jsem ji.
Zastavila se jen kousek od domu, mezi břízkami kam jsem ráda chodila sledovat západ slunce. Jak ironické.

A poprvé jsem Mariu spatřila na vlastní oči. Byla ještě hrozivější než v mé vizi.
Prohlédla si mě od hlavy až k patě a promluvila ledovým hlasem, odsekávala jednotlivá slova jakoby vydávala rozkazy. "Ach, tak se setkáváme osobně. Představovat se nebudu, stejně víš kdo jsem, když jsi taková vědma." pohrdavě se ušklíbla. "A víš proč tu jsem. Nebudeme to protahovat."
"Já se ho nezvdám, Mario." zašeptala jsem odhodlaně.
"Tak to máme asi problém, že? Já ho také chci. Já jsem Jaspera našla a proměnila. Já jsem věděla, že bude silný, nadaný. Mám na něj právo."
"Mluvíš o něm jako by byl nějaká věc!" odsekla jsem prudce.
Zasmála se a tím mě poměrně vyděsila. Jako by někdo přejel nehty po magnetické tabuli. "Pro boha... O co tady jde, Alice?" pronesla mé jméno s netajeným odporem. "Potřebuju Jaspera. Je to dobrý bojovník, který se mi velice hodí. Navíc je to velice dobrý milenenec."
"Je mi z tebe na nic!" vykřikla jsem.
"Však mě z tebe taky. Skončeme to." Nakrčila se ke skoku a já taky.
Byla jsem připravená. Odhodlaná ji zničit, přestože jsem věděla, že se mi to nejspíš nepodaří.

Divoce jsem zavrčela a téměř jsem učinila výpad, když v tom přede mě v hrozivým vrčením skočil Jasper, roztáhl ruce v obranném gestu.
Emmett, který se objevil snad odnikud popadl Mariu za paže a než se stačila vzpamatovat zkroutil ji je za zády.
Po její pravici se objevila Rosalie, s obnaženými špičáky a nepřátelským vrčením.
Edward se objevil se závanem větru a postavil se po Mariině levici připraven Emmettovi pomoci.
Za mnou se objevila Esme a položila mi ruku na kříž, Carlisle se postavil na poměrně neutrální střed, ačkoliv bylo jasné, že boj se mu nezamlouvá, také se poměrně nebezpečně krčil.

"Jaspere!" Po Mariině tváři se rozlil falešný úsměv a snažila se Emmettovi vykroutit. Ten zavrčel jako nevrlý a hladový grizzly a škubl jejími pažemi.
"Mario," pronesl Jasper bez náznaku jakkýkoliv emocí, "Nechci slyšet proč tu jsi,ani nic jiného. To co ti řeknu tady a teď už nikdy nezopakuji."
Maria se nadechla,ale on byl rychlejší.
"Alice se nikdy ani nedotkneš. Je to moje žena, má láska, smysl mé věčnosti. Jestli se ji někdy pokusíš nějak ublížit budeš toho hořce, velice hořce litovat. Bylo by to to poslední co by jsi kdy udělala. Také by jsi měla vědět, že ji nikdy neopustím. Ona mi ukázala život, po kterém jsem vždy toužil."
"Jistě tohle přežívání na krvi nechutných srn a jel...."
"Život v míru a pokoji," pokračoval Jasper jako by nic neřekla, "a není to jediný důvod proč ji nehodlám opouštět. Já se k tobě nevrátím. A ty se k nám také víckrát nevracej. Jestli se ještě jednou k Alici, nebo ke komukoliv z naší rodiny jen náznakem přiblíží zničím tě. A ty víš, že to dokážu. Teď zmizni. Hned."
Emmett uvolnil její paže.

Maria se narovnala a ruce si protáhla. "Zůstaneš s touhle chudinkou? Jaspere se mnou, se mnou..."
Málem jsem to nestihla zaregistrovat.
Jasper se kmitnul, překonal tu vzdálenost jenž ho dělila od Marii, popadl pod krkem a zvedl ji několim centimetrů nad zem. "Odejdi. A nikdy se nevracej." řekl hrozivě. Potom ji pustil a ona se sesula k zemi.
Chvíli na něj hleděla, snad doufala, že přiklekne k ní a své stanovisko změní. Nestalo se tak. Maria se vyškrábala na nohy. "Budeš litovat!" slíbila a zmizela mezi stromy.

Rosalie si odfrkla. " a si teda věřila." zašeptala.
"Alice, jsi v pořádku?" zeptala se Esme se starostí a pohladila mě po vlasech.
"Nic mi není. Děkuju." zamumalala se sklopeným zrakem.
"Není zač děkovat. Jsme přeci rodina." Carlisle přešel ke mně a povzbudivě mi stiskl rameno.
"Měli bysme jít domů. A promyslet si co bude dál." Poznamenal Edward takticky a on a zbytek rodiny se vytratil.
Jen Jasper zůstal. Hleděl na mě se smutkem v očích.

"Alice, já se ti omlouvám. Měl jsem vědět, že se jednou vrátí. Vlastně už dlouho jsem tušil, že mě jednou vyhledá."
"Co všechno jsi slyšel?" zeptala jsem se. Kolik z našeho rozhovoru se doneslo až k němu?
"Skoro všechno. Jakmile jsi odešla Edward vyjekl jako kdyby... No, to je jedno a vychrlil ze sebe kam jsi šla." začal mluvit se zoufalenou naléhavostí. "Málem mě trefil šlak. Alice, to už nikdy nesmíš udělat. Takhle ode mě odejít..." potom se zarazil a vrátil se k původní utrápenosti. "To co ti řekla Maria.... O tom, že mě potřebuje protože jsem dobrý bojovník a taky-"
Zarazila jsem ho. "Nezajímá mě to, Jaspere. Je to minulost. Minulost, ano? Nebudeme o tom mluvit, tedy pokud si to nějak úpěnlivě nepřeješ rozebírat, tak to nepotřebuju slyšet. Mě stačí, že tu teď jsi se mnou." přešla jsem k němu a obtočila mu ruce kolem pasu. "Miluju tě, Jaspere. A nechci tě ztratit."
Přitiskl mě k sobě. "Taky tě miluju. A nemusíš se bát, Alice. Mě nikdy neztratíš. Nikdy, to si pamatuj. Nikdo a nic mi nestojí za to,abych tě opustil. Jsi moje všechno, sama to dobře víš." zaplavila mě vlna lásky.

Chvilku jsme tam jen tak stáli a objímali se.
" Nechce se mi, ale musíme vyrazit směr domov. Myslím, že Maria nepoběží směr Mexiko, či kde to přebývá. Bude se mstít." zamumlala jsem po chvíli.
" Myslím, že máš bohužel pravdu. Pojďme." vzal mě za ruku pomalu jsme kráčeli do domu.

Všichni seděli v obýváku a tiše konverzovali. Jakmile jsme vstoupili z jejich obličejů vyprchala úzkost a nebylo to Jasperovým dílem.
Došlo mi to, dělali si starosti zda se nepohádáme nebo tak něco.
"Takže vy dva jste OK. Můžeme pokračovat dál." řekl Emmett s nadhledem sobě vlastním.
"A co jsi čekal? Že po sobě budeme házet stromy, nebo co?" zeptala jsem se a stiskla Jasperovi ruku.
"Já vlastně nevím. Ale tak v ráži jako když jsi byla s tou fůrií v lese jsem tě ještě neviděl. Vypadala jsi, že budeš dštít síru."
Na okamžik jsme zapomněli, že před námi stojí problém, který vyžaduje řešení a rozesmáli jsme.
Emmett dokázal být v pohodě a vtipný kdykoliv.
"Neměla mi naznačovat, čí přímo říkat, že mi hodlá odvést manžela." pokrčila jsem rameny a rozesmála se nanovo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 18. dubna 2010 v 10:53 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :-)
PS: dik :)

2 Miss.Greene Miss.Greene | 18. dubna 2010 v 11:56 | Reagovat

byla to nádherná kapitolka...Jazz s ní teda zametl:Dmyslím s Mariou..má to mít babizna:D...ale jsem zvedava co jeste chysta..no kazdopadne honem dalsi kapcu at se to dozvim!:)

3 Tessie Aff Tessie Aff | Web | 18. dubna 2010 v 12:11 | Reagovat

Nádherná kapitolka, vážně moc skvělá, ceá tahle povídka je úžasná. :-D
Chudák Alice a Jasper, nesnáším Mariu.
Je to pěkná m... :-)
Měli by jí pár vrazit, aby se to odnaučila. :-D Těším se na další kapitolku, jsem zvědavá, co Maria chystá. Taky jsem si jistá, že bude stejně skvělá, jako tahle a všechny předešlé. :-D Už se moc těším... :-D

4 Katie - SB Katie - SB | Web | 18. dubna 2010 v 13:58 | Reagovat

úžasná kapitolka, nesnáším Mariu, doufám, že se to brzo vyřeší :D

5 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 18. dubna 2010 v 14:03 | Reagovat
6 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 18. dubna 2010 v 14:44 | Reagovat

Alice je dobrá :D její chování mi trochu připomíná chování Belly, když se snažila v Rozbřesku zachránit Nessie.

7 Naty Naty | Web | 18. dubna 2010 v 15:03 | Reagovat

Skvelá kapitola :-D úplne úžasná :-) Krásne píšeš :-) Dostalo ma to, keď Alice povedala: A čo si čakal, že po sebe budeme hádzať stromy? :-D Dúfam, že čoskoro bude pokračko :-)

8 Alice Alice | Web | 18. dubna 2010 v 18:57 | Reagovat

krásmé...jako vždy

9 Tahmed Tahmed | Web | 18. dubna 2010 v 19:00 | Reagovat

Málem jsem ukápla slzu :D a tekla jsem blahem :D kláásný hezčí povídka není :D

10 Asnazu - SB Asnazu - SB | Web | 18. dubna 2010 v 21:20 | Reagovat

krása :-) Jasper to s Mariou skvěle vyřídil xD a Emmett? no to je týpek ten si neodpustí vtipnou poznámku v žádné situaci xD

11 ginnouš ginnouš | Web | 19. dubna 2010 v 17:11 | Reagovat

mazec :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama