5. Philadelphie

30. ledna 2010 v 16:28 | Alice Cullen-Hale |  You´ve kept me waiting
A je tu další kapitola. A pořádně si ji užijte-protože bude týdenní odmlka. / Za okamžik zveřejním článek, ve kterém vše vysvětlím/. Kapitola je,ale o něco delší než ty předešlé, jako bolestné:-) Hezké čtení a prosím o komenty!

Seděla jsem na nepohodlné plastové židli a nepřetržitě zírala na dveře. Už pátým den chodím na tohle místo, které mě co nevidět unudí k smrti. Ale já jsem mrtvá, takže to asi nepůjde.
Ale vážně! Ještě jeden den v tomhle bufetu či jak tomu mám říkat a bude to moje druhá smrt! Možná bych si mohla udělat rekapitulaci. Pokolikáté?
Po sté?
Po stodvácáte?
Po stopadesáté?
Nejspíš to bude ještě vyšší, o mnoho vyšší číslo.

S hledáním Jaspera jsem nepřestala. Kolikrát jsem byla tak zoufalá, tak naštvaná, protože se naše setkání neuskutečnilo! Někdy změnil plány na poslední chvíli a místu kde jsem na něj čekala se vyhnul. A nebo jsem nebyla dost rychlá popřípadě jsem vůbec neměla tušení kde to je či kam směřuje a prostě jsem se za ním nemohla vydat, když jsem nevěděla kam. Opustil ty dva, se kterými cestoval. Skutečně jsem se nemýlila - necítil se k nim nějak vázan. Prostě se rozhodl odejít, oznámil jim to a odešel. A já za ním běhám jako honící pes a pořád nemám štěstí!


Tolik se s ním chci setkat.
Chci s ním být, být v jeho přítomnosti, mluvit s ním. Velice intenzivně se na něj soustředím, sleduju jeho byť sebemenší rozhodnutí, jen abych ho viděla. Svým způsobem jsem na něm závislá. Nechápu proč - vždyť se vůbec neznáme! Třeba...
Tak trochu jsem fantazírovala a vysnila si jaký je povahově.
Co když takový není? Nevěděla jsem. Ale chyběl mi. Prosím, prosím já se s ním chci setkat! Nejen setkat - chci s ním zůstat napořád. Vím... Nevím jak to vím, ale vím, že on je celá moje budoucnost.

Jak jsem už řekla: pátý den, čekání v Philadelphii v tomhle zapadlém podniku. Taky se mohl rozhodnout zajít někam jinam. A nebo by si mohl pospíšit.
Kdyby šlo čekat jen tak: ale lidé nedokáži sedět strnule bez pohybu jako já. Kdyby to šlo, posadila bych se tu, opřela se zády o stěnu a čekala. Bez hnutí. Ale to nejde, budí to pozornost. Musím se hýbat, čas od času si prohrábnout vlasy, povyhrnout si rukáv svetru, předstírat, že srkám limonádu.
Limonáda-fuj! Přeochotný číšník se ke mně hrne hned jak se objevím. Musela jsem si něco objednat. Nikdy jsem nezkoušela pozřít něco lidského - přijde mi to odpudivé. A nejen přijde. Zkusmo jsem si dals doušek a musela jsem se ovládat abych nepoprskala břichatého chlapíka, který procházel kolem. Radši už to nezkouším. Ten obarvený humus liju do vázy s květinou, která je jen kousek ode mě.
Kytka nějak chřadne, chudinka malá.
Aby toho nebylo málo, zajímají se o mě muži. Přisednou si vedle mě, a ptají se jestli bych si něco nedala, samozřejmě na jejich účet.
Bože! Nejradši bych je zakousla - ne proto, že by mě nějak zvlášť vábili,ale protože mi lezou na nervy! Stejně jako číšník co mi chce přinést další limonádu, stejně jako to, že se musím hýbat, že tu sedím už pátým dnem!
Jaspere, kde jsi?

Nikdo se na mě nedíval. Ulila jsem trochu limonády. Tfuj, jak to ti lidé mohou pít?! Ten kluk v rohu do sebe klopí už druhou sklenici. Nechápu ho.
Začala jsem poklepávat prsty do stolku. Tohle divadýlko mi bylo skutečně na obtíž. Venku se spustil déšť. Ani pozorovat kapky na skle mě nebavilo.
Číšník na mě upřel oči. Raději jsem přestala klepat prsty do stolu - ještě by mi donesl další limonádu. Zase pohled odvrátil.
Zhluboka jsem si povzdechla, dala si ruce pod bradu a zírala jsem ven.

Kap, kap, kap, kap,kap....
Monotóní zvuk.
Kap, kap, kap, kap. Kap....
Zase jsem si vzdychla.
Kap, kap, kap, kap, kap....
Jaspere... Přijď už!
Kap, kap, kap, kap...

Dveře se otevřely. S očekáváním jsem pozvedla hlavu - kdo to přišel?
Dovnitř zavál studený vzduch. Lidé se zachvěli a nevrle se zadívali na příchozího. Mě to nevadilo, zimu jsem nijak nepociťovala. Vždyť sama jsem studená jak kus ledu. Chvilku stál ve dveřích, pak je ke zjevné spokojenost hostů zavřel. Jeho pohled zabloudil ke mně. A už se jinam nepodíval.
Mé srdce nebije už mnoho let. Ale teď - kdyby mohlo, věděla jsem, že by mi snad vyskočilo z hrudi. Konečně, nastal ten okamžik na který čekám už tolik let.

Jasper.

Stále stál u dveří, zíral na mě.
Jak jsem se zvedla, nakrčil se. Ten drobný pohyb lidé nemohli postřehnout,ale já to dobře viděla. Urazilo mě to. Copak vypadám jako krvelačná nestvůra, která se mu chystá skočit po krku?
Připadala jsem si podivně sešněrovaná a nervózní. Naše setkání jsem se představovala snad milionkrát a chystala si co řeknu. Teď jsem nevěděla...
Neměla jsem ponětí co říct.
Mračil se, nepříjemně se mračil a bedlivě mě sledoval.
Usmála jsem se ně něj. Mě se přeci nemusí obávat. Já mu neublížím, nechci a ani bych to nedokázala. Je tak vysoký! A silný.

"Nechal jsi mě dlouho čekat." řekla jsem tiše, když jsem stála necelý metr od něj.
Naklonil hlavu ke straně. Nejspíš - nevím jak to poznal, ale vypadal uklidněně. Asi mu došlo, že útočit na něj vážně nebudu. Potom hlavu sklonil. "Omlouvám se slečno."
Málem jsem se nahlas zajíkla - měl tak nádherný hlas! Hebký, malinko zastřený, nízko posazený. To nejnádhernější co jsem kdy slyšela.
Je toho spoustu co mu chci a musím říct. Ale tady není to správné místo. V zádech jsem jasně cítila číšníkův pohled. Bez tak už si chystá limonádu, pro nás oba. Ale to nepřipadá v úvahu. Já už nehodlám ani předstírat, že to piju.
Promluvíme si. Ale někde jinde. Kde nebudou lidé. Kde bude klid.
Kde budeme jen mi dva. Tolik let čekání, alespoň pro mě!
Je toho tolik... On mě vědomě nehledal. Ale já jeho ano. A konečně, konečně...

Ruka se mi malinko třásla když jsem ji k němu natáhla. Obličejem mu problesklo pochopení snad naděje...?
A zdálo se mi to nebo se koutky jeho úst pozvedly nahoru- jako kdyby se chtěl usmát.
Společně jsem opustili bufet.
Ryhle musím vymyslet, kam zamíříme.
A pak? Čeká mě dlouhé vysvětlování.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 peetee peetee | Web | 30. ledna 2010 v 16:50 | Reagovat

Wow...mě se líbí ta scéna s tím číšníkem :-D Hezky napsané :-)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 30. ledna 2010 v 17:25 | Reagovat

pekná kapitola :-), tešim sa na ďalšiu :-)

3 Asnazu Asnazu | Web | 30. ledna 2010 v 18:07 | Reagovat

páni...bezva, ta scéna s číšníkem je dobrá, ale mě dostalo : 'Nechal jsi mě dlouho čekat.' 'Omlouvám se, slečno', to bylo super xD první dialog pokud si vzpomínám nebo ne? těším se na další kapitolku :-)

4 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 30. ledna 2010 v 18:13 | Reagovat

Krásný :D Jasper je šnek :D chudinka Alice :D

5 Alice Alice | Web | 30. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

super,jejcih první setkání

6 Katie - SB Katie - SB | Web | 31. ledna 2010 v 14:07 | Reagovat

to je bezva...super...zatím nejlepší kapitola...už se těším, co se bude dít dál, doufám, že si užijeme hodně dokonalé romantiky...to ti jde :D

7 Katie - SB Katie - SB | Web | 31. ledna 2010 v 14:08 | Reagovat

to je bezva...super...zatím nejlepší kapitola...už se těším, co se bude dít dál, doufám, že si užijeme hodně dokonalé romantiky...to ti jde :D...nemám pořádně slov, takže doufám, že komentář dává smysl...jsem úplně nadšená a unešená :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama