2. Proč?!

21. ledna 2010 v 16:51 | Alice Cullen-Hale |  You´ve kept me waiting
Děkuji za všechny komentáře, které jste dosud napsaly. Můžete pokračovat:-)
S tichounkým pofňukáváním jsem zalezla zpátky do stínu domu. Ještě před chvíli jsem stála na tomtéž místě a připadala si tak mocná. Byla jsem silným, neohroženým lovcem. Teď jsem si spíš připadala jako kořist.
Lákavá vůně byla v tahu, stejně jako ti kluci. A ten muž co před chvílí zašel za roh ulice? On nebyl.. Člověk? Nevoněl tak jako oni. Při pohledu na něj se mi nezbíhaly sliny. Spíš jsem měla pocit, že mi co nevidět naskočí husí kůže. Jeho vůně nebyla... Člověčí. Voněl trochu podobně jako já. Ne, úplně stejně. Jen dost podobně. Nebyl to člověk jsem si jistá.


Ale pokud mezi námi dvěmi vidím nějakou podobnost, také nejsem člověk? Zase jsem začala fňukat. Chtěla jsem odpovědi. Ale nebyl nikdo kdo by mi je mohl dát. Byla jsem sama, opuštěná bez jakékoliv ochrany v tomhle bláznivém světě.
Co jsem věděla? Že se jmenuju Alice? A že jsem před pár minutami chtěla zabít několik lidí? A já sama nejspíš člověk nejsem? Bravo, můžu si tleskat.

Muž, ten muž, kterého jsme již jednou viděla, díky kterému jsem již jednou byla vytržena z reality a odtrhla se tak od lovu, stále stál u onoho domu. Byl,ale napůl nakročený dovnitř. A já věděla, že v té barabizně je žena, která čeká, očekává co se bude dít, je neklidná. Ale i ten muž byl jakoby roztěkaný. Chystal se udělat něco co mu nebylo zrovna po chuti,ale zřejmě cítil, že to je nutné. Chtěl tu ženu zničit.

S rozčileným zasyčením jsem se vrátila do přítomnosti a zase zírala na vchod do protějšího domu.
Co jsem to viděla? Proč jsem to viděla?
Ten muž... Ano, už jsem si ujasnila, že mi bude nějak podobný. Měl také rudé oči. Ale proč jsem ho zase spatřila? Mě je úplně jedno co dělá, ať si dělá co chce. Ale ať mi neleze do hlavy. Nejsem na něj zvědavá.

Pálení v mém krku nepolevovalo a otázek a nejasností neubylo. Ale co se dalo dělat? Nemůžu tam sedět do nekonečna. Noc a tma taky nebudou věčné. A myslím, že až bude světla ukáže se víc lidí a já vím, že to bych nezvládla. Nechci jim ublížit. Natož je zabít.
Chtěla jsem jednat. Jen jak seženu něco na sebe, zjistím co se mi to stalo. Bezcílně jsem procházela ulicemi města. Hodiny na náměstí ukazovaly čtyři hodiny ráno. Měla bych si pospíšit. Nejsem zběhlá ve zvyklostech lidí a ví bůh v kolik hodin vstávají. Ve výlohách obchodů jsem viděla spousty krásného oblečení,ale jak se k němu dostat? Sklo bych nejspíš rozbila hladce.
Mám to zkusit?

Rozhodla jsem se ještě kousek pokračovat. Třeba najdu něco...
Nevím v co jsem doufala. Krást jsem nechtěla. Ale co jiného mi zbývá? Uprostřed ulice asi jen tak nenajdu nějaký kus oblečení. Opustila jsem náměstí a zamířila do postraních uliček. Nevím jestli jsem si zvolila tu nejlepší. V téhle to pěkně páchlo. Nakrčila jsem nos a chystala se zmizet,ale pak jsem se zadívala na velký nápis.

CHARITA

Bylo napsáno modrým písmem na veliké ceduli. Zvědavě jsem tam zamířila. V malém výklenku se povalovaly pytle. Některé byly roztržené a plné oblečení!
Zavýskla jsem radostí. Tohle oblečení asi není nejnovější, ale pořád lepší, o moc lepší než ten odporný kus hadru co mám dosud na sobě. Rychle jsem se prohrabovala tou záplavou šatstva. Nakonec jsem si oblékla obyčejné modré džíny a fialové triko. Zimu jsem nijak nepociťovala a proto jsem neměla potřebu pátrat po nějaké mikině.
Ale co mě napadlo, že bych si mohla vzít něco do zásoby. Nebylo by od věci mít po ruce nějaký ten náhradní kus oblečení. Hledala jsem něco vhodného, když najednou jsem vytáhla černé triko. Bylo naruby a já s povzdechem otočila. Co jsem spatřila mi vyrazilo dech.
Byl tam obrázek. Vychrtlá, vysoká postava v černém plášti jako kdyby se někam plížila. Od úst tomu ukapával krev.

Are you scared of vampires?

Bylo pod obrázekem napsáno.
"Upír?" zašeptala jsem a ruce se mi roztřásly.
Všechno mi do sebe zapadlo.
Nic se mi nestalo když jsem vyskočila z okna.
Toužila jsem po krvi, po lidské krvi. Chtěla jsem zabít.
Moje bledá kůže, moje rudé oči, moje síla?
Pro boha!

Triko jsem upustila. Popadla jsem košili, kterou jsem ze sebe svlékla a rozběhla se pryč. Ani jedinkrát jsem se neotočila.
Běžela jsem pryč. Chtěla jsem opustit to město, město ve kterém zě mě někdo udělal upíra.
Proč? Proč mě proměnil v krvesajícího netvora?
A proč mě opustil?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikněte, prosím!

Klik:-) 100% (307)

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 21. ledna 2010 v 17:07 | Reagovat

Pekná kapitola, neviem sa dočkať, kedy tam budú aj nejaké dialógy :D;-). Tešim sa na ďalšiu :-).

2 peetee peetee | Web | 21. ledna 2010 v 19:59 | Reagovat

Wow...Alice už se dozvěděla, co je...příště bude její první lov, co?  :-D

3 Asnazu Asnazu | Web | 21. ledna 2010 v 21:51 | Reagovat

krása...je skvělý číst příběh z Aliciina pohledu i když to není oficiální xDxD...suprově píšeš a myslím že nějak podobně by to napsala i Stephenie...těším se na další kapču :-)

4 Alice Alice | Web | 22. ledna 2010 v 14:22 | Reagovat

ty jo tohle je opravdu boží! to je úžasnej nápad,jak se dozvěděla kdo je...nápis na tričku! fakt good,už se těšim na další díl!

5 Katie - SB Katie - SB | Web | 22. ledna 2010 v 16:54 | Reagovat

super pokračování, ty jsi asi vážně Alice, jinak snad není možné, že bys to psala tak dokonale :D, píšeš z vlastní zkušenosti :D, už se moc těším na další kapitolu :D

6 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 22. ledna 2010 v 18:54 | Reagovat

super :D
A Jasper ať si dělá co chce? Alici je to jedno? Fakt?

7 Black Black | Web | 23. ledna 2010 v 18:15 | Reagovat

Takový triko bych brala:D Teda řeknu ti jedno:eště sem nečetla povídku, kde by bylo tolik otázek, nehledě na to, že Aice má neustáe nějaký otázky:D Jo, líbí se mi to:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama